Když se v uplynulých 26 letech řeklo v Liberci jméno Jahodová, skoro každému se vybavila vyhlášená pekárna a cukrárna. Jenom těch svatebčanů co z ní mělo koláčky a dorty...
Jenomže teď na přelomu července a srpna 2016 se o Jahodové mluví mnohem víc v souvislosti s olověnými broky než se sladkostmi. Navíc nezná Libuši Jahodovou, vnučku slavné podještědské cukrářky, pouze stotisícový Liberec a okolí, ale celá republika.
Čtyřiadvacetiletá studentka Technické univerzity odletěla totiž reprezentovat Česko na olympiádu ve skeetu - tedy v brokové střelbě na asfaltové terče.
„V přípravě na Rio jsem od začátku roku vystřílela asi devatenáct tisíc patron. Tedy asi o dva tisíce víc než jindy za celý rok,“ říká Jahodová.
„Před olympiádou jsme trénovali v zahraničí i na domácích střelnicích v Písku, Brně a ve Vlašimi. Tam se střelnice dlouho nevyužívala. Ale hodila se nám, protože jsme ji mohli upravit tak, aby se co nejvíce podobala střelnici v Riu. Připravovala jsem se také na Slovensku. Skeetařce Dance Bartekové, která letí již na svou třetí olympiádu, postavili na Slovensku skoro stejnou střelnici, jaká na nás čeká v Riu.“
Skončí nejhůř na 20. místě
Česká výprava na letní olympiádu čítá 105 sportovců. Jahodová odlétala s jistotou, že se z olympiády nevrátí hůře než s 20. místem. Víc střelkyň se do závodu v Riu nekvalifikovalo.
„Na olympiádu jsem se probojovala díky osmému místu z loňského mistrovství světa v Itálii,“ upřesňuje střelkyně Dukly Hradec Králové. „Už jen samotnou účast na olympiádě považuji za krásný úspěch. Vždyť se tam nedostalo mnoho skeetařek ze střelecky velmi silných zemí.“
Ke střelbě přivedl Jahodovou před jedenácti lety nevlastní otec Lubor Novota. Do Brazílie cestuje jako její trenér. „Do svých třinácti let jsem nedělala žádný sport. Díky střelbě jsem se dostala k badmintonu a squashi. Trénuji při nich postřeh,“ svěřuje se liberecká skeetařka.
„Sílu získávám při horolezectví na umělých stěnách i ve skalách. S přítelem jezdíme hodně do Česko-saského Švýcarska a na vápencové skály v oblasti Frankenjura v Bavorsku.“ Jahodová zdolala i stěnu s obtížností VIII., což ji řadí mezi horolezci do opravdu dobré společnosti.
Svaly a pružnost se jí při skeetu hodí. Její brokovnice váží tři a půl kilogramu, při závodech zmáčkne spoušť nejméně pětasedmdesátkrát a pokaždé dostane od pažby do ramene ránu, odpovídající čtyřiceti kilogramům. Silný náraz dokonce Jahodové v jejích začátcích jednou nalomil klíční kost.
Terč je velký jak talířek pod kávu
„Trefujeme se do asfaltového terče velkého asi jako talířek pod hrníček s presem,“ nezapře v sobě olympionička cukrářské geny při popisu své disciplíny. „Terče vylétávají rychlostí okolo třiceti metrů za vteřinu a sestřelujeme je ve vzdálenosti devatenáct až dvacet pět metrů.“
Broky se rozprsknou z pušky rychlostí asi třináctkrát větší než terče. Jahodová používá patrony s 530 broky a na zbrani si může jednoduchou úpravou nastavit jejich rozptyl, jak potřebuje. Čím víc od sebe ale broky sviští, tím více hrozí, že se v jejich shluku objeví díra a terč unikne. Na dokreslenou - jeden tréninkový výstřel vyjde na zhruba devět korun.
„Ze sedmdesáti pěti ran jsem při závodech zasáhla zatím nejvíce sedmdesát jedna terčů. Právě tenhle výkon mi vynesl osmé místo na mistrovství světa a postup na olympiádu,“ uvádí Jahodová. Nešlo ale o její první významný úspěch. V roce 2015 vyhrála studentka vysokoškolského oboru Pedagogika volného času Světovou univerziádu v Koreji. V jednotlivkyních i v družstvech.
Na jarním předolympijském Světovém poháru panovalo v Riu nelidské počasí. Ve stínu ukazoval teploměr 37 stupňů Celsia a pětadevadesátiprocentní vlhkost vzduchu dělala ze střelnice prádelnu.
„V srpnu se v Riu teploty pohybují mezi patnácti až dvaceti dvěma stupni,“ poznamenává Jahodová. „Mně ale při závodech hnusné počasí nevadí, zažila jsem už hodně. V Dubaji jsme stříleli v písečné bouři. Na Kypru mě rozhodčí museli na střeleckém stanovišti držet, aby mě neodfoukl vítr. Jednou jsem dokonce viděla, jak poryv vichřice zastavil ve vzduchu terč a hnal ho zpátky.“
Střelkyni se na jaře Rio de Janeiro nelíbilo. „Jako turistka bych tam nikdy nejela. Byla tam spousta špíny, nepořádku a zápach,“ vysvětluje. „Většina lidí žije v Riu v neskutečné chudobě, z čehož pramení obrovská kriminalita. Můj trenér si zapomněl před cestou po ulici sundat z krku zlatý řetízek. Za chvíli se proti němu objevil kluk na kole, řetízek mu strhnul a ujel.“
Ačkoliv se Rio jako město Jahodové nezamlouvá, na olympiádu odlétala s radostným očekáváním. „Těším se na atmosféru v olympijské vesnici, na to, jak si budeme s ostatními českými sportovci fandit,“ prohlašuje. „A samozřejmě i na společné slavení, pokud získáme nějakou medaili.“
Babička jí udělala na čele křížek
Babička, u níž vnučka jako malá chtěla „mazat a tětku (štětku)“, když pomáhala s koláčky, olympioničce před odletem udělala na čelo křížek. „Ušila mi také talisman, plyšového medvídka,“ svěřuje se střelkyně. „Nejvíc mi ale přála, ať se vrátím domů zdravá.“
Jahodové drží v Riu palce rovněž ostatní prarodiče, rodiče i sourozenci. „Libuščin odlet na olympiádu jsem obrečela,“ říká maminka Jana Novotová Jahodová. „Připomněla jsem si, kolik úsilí i peněz naše rodina pro její úspěch za deset let putování po střelnicích vynaložila.“
Československo a Česko přivezlo ve skeetu z olympiád dvě medaile. V roce 1976 v Montrealu byl Josef Panáček zlatý a v roce 2000 získal Petr Málek v Sydney stříbro. Každého pořádného sportovního fanouška napadne, jak krásné by bylo, kdyby právě Jahodová dodala do kolekce drahých kovů bronz.
„Z dvaceti skeetařek má v Riu šanci vyhrát každá, ale každá taky může vyhořet,“ upozorňuje Jahodová.
„Záleží, jak komu závod právě sedne, s jak čistou hlavou do něj půjdeme. Ve čtyřiadvaceti letech už vím, jak si hlavu nejlépe vyčistit, ale nechávám si to pro sebe.“
