Vzpomínky pamětnic zaznamenala před lety pro Muzeum místní historie ve Smržovce Inka Urbanová.
„Moje teta Eliška Šefrová, za svobodna Lamačová, vzpomíná na nejhezčí dárek, jaký jí v dětství Ježíšek přinesl. Jak se později dozvěděla, šlo však také o dárek nejdražší,“ říká Urbanová.
Vlasy pro panenku stály tolik peněz jako sto vajec
„Eliška se narodila před dvaadevadesáti lety v roce 1925 a jako malá holčička dostala panenku. Jenže holohlavou, a tak si moc přála, aby měla vlasy. Jedna teta Eliščině mamince nabídla, že nechá pro panenku vyrobit paruku z pravých vlasů. Stála ale na tehdejší dobu velké peníze, devadesát korun. Maminka pak měla velké starosti, aby rodině nechyběly peníze na jídlo,“ vypráví Urbanová.
Nutno podotknout, že za 90 korun se tehdy dalo koupit asi sto kilogramů brambor nebo sto vajec.
„Teta Eliška mi vyprávěla, jak si děti užívaly vánoční atmosféru už od začátku prosince, kdy se chodily dívat do cukrárny U Rousků do výlohy. Rouskovi tam vystavovali marcipánové barevné dudlíky, punčošky s růžovými bonbonky a další vánoční pamlsky,“ uvádí Urbanová.
„Teta Eliška si pamatuje na Mikuláše, jehož hrál syn Roberta Pospíšila. Po městě chodil s košem na zádech a rozdával dětem sladkosti,“ říká Urbanová.
Chudší kamarádku obdarovaly děti oplatkami
U Lamačů se na Štědrý den scházela celá velká rodina, rodiče, prarodiče, Eliščini tři bratři a dorazily i sestřenice s kamarádkou. „Děti si zvaly domů také chudší kamarádku a krmily ji oplatkami a dalšími sladkostmi,“ podotýká Urbanová.
„Ke sváteční večeři býval bramborový salát, rybí filé, vánočka i jablíčka. Lamačovi měli doma stromeček, ale ještě krásnější si doma strojil Eliščin dědeček. Visely na něm tehdy nádherné papírové ověsy se třpytkami,“ popisuje Urbanová.
Ještě o tři roky dříve než Eliška Šefrová se ve Smržovce narodila Kamila Věřišová, za svobodna Rohelová. Podle ní se děti začaly na Vánoce těšit už 11. listopadu, kdy ráno nemohly dospat a vyhlížely z okna, jestli nepřijel Martin na bílém koni. Tedy jestli nenasněžilo.
„Na Štědrý den přicházela k Rohelovým teta se strýčkem a tetou a se sestřenicí. Na stromek Rohelovi dávali pozlacené vlašské ořechy a čokoládové figurky. Jejich Vánoce byly chudé, ale pěkné,“ vypráví Urbanová.
Povečeřeli bramborový salát, kapra a štrúdl. Na stole leželo cukroví z lístkového těsta a marmeládou lepená linecká kolečka. O půlnoci tatínek otevřel okno a všichni poslouchali zvony z kostela v Horním Tanvaldě.
Největší radost? Pohádkové knížky
Z dárků dělaly Kamile vždycky největší radost pohádkové knížky, zalezla si s nimi do postele a četla a četla. Nejvíce ale milovala Babičku Boženy Němcové.
„Jednou našla pod stromečkem lyže a nemohla dospat do rána, jak se těšila, až je nazuje. Ale napoprvé jí lyžování nešlo a vrátila se domu celá vyválená ve sněhu,“ dodává Urbanová.
Jaroslava Kolínská, za svobodna Karasová, se narodila ve Smržovce v roce 1923. Bohužel již nežije - stejně jako Kamila Rohelová. U Karasů si dopřávali na Štědrý večer klasické české jídlo hubník, ale také klobásky, jež patří do německé kuchyně.
„Jaroslava vzpomíná, jak s dalšími obyvateli z Dolní Smržovky chodívala před Vánoci do tanvaldského Dělnického domu, kde Frída Křenovská, majitelka obchodu s textilem, hostila chudé a staré lidi, a také děti. Nadělovala jim rovněž dárky. Dobrosrdečnou Frídu potkal nakonec těžký osud. Zemřela v komunistickém lágru,“ poznamenává Urbanová.
A dodává, že Slávce dělalo velkou radost obdarování kamarádek. Koupila za korunu čokoládu, nalámala ji na kousky a měla dárek pro všechny. Nové tepláky od Ježíška nejprve půjčila dětem z Dělnické tělocvičné jednoty, aby si v nich mohly zacvičit. Až potom si jich užila sama.
Páreček a čaj, vzpruha sáňkařů před jízdou
Vánoce ve Smržovce oslavuje sbírka veršů Rosi Ulmannové. Její překlad od Margit Jiřičkové vlastní Muzeum místní historie. V básni „Zima ve Smržovce“ Rosa Ulmannová vzpomíná například na sáňkařskou dráhu a na populární páreček a čaj, který si sáňkaři dávali před jízdou.
Zmiňuje se rovněž o lidské dobročinnosti: „Asi čtrnáct dní před Štědrým dnem, vzpomínám, běžela Beumenschubertová se synem okolo nás, hráli Ruprechta a Ježíška, vypravovali a zpívali písničky, všude dostali pár krejcarů nebo sušenky, jablko, ořechy, to jim přišlo vhod, protože byli chudí. Večer šli s koledou domů na Černou Studnici, kde bydleli. Hezky si zazpívali a měli krásné Vánoce.“
