Martin Líman žije svoji soukromou „Cestu z města“. Původně hostinský a později manažer vyřešil svoje vyhoření způsobené stresem tím, že se odstěhoval do lesů u hradu Bezděz. Nebyl ale jediný, kdo přišel.
Současně s ním si zdejší kraj oblíbila i jedenáctičlenná vlčí smečka. Ta teď Límanovi kus po kusu likviduje stádečko ovcí a koz.
Vlčí smečkaNa Českolipsku se aktuálně pohybuje 11 vlků. Jde o vlčí smečku pocházející původně z vlčího páru a dvou štěňat, který sem přišel z Lužice, území mezi městy Budyšín, Chotěbuz a Zhořelec, kde trvale žije asi 150 vlků. V květnu 2016 se vlčí rodině narodila poslední čtyři mláďata. Přírodovědci předpokládají, že smečka se teď rozdělí na dvě a bude se dál rozrůstat. Zároveň ale budou vlci migrovat do dalších oblastí, aby se uživili. |
„První útok přišel na jaře 2016. Asi 300 metrů od baráku jsem našel chuchvalec vlny, o kus dál lebku a páteř. V květnu přišli vlci zas. Roztrhali jednu ovci a kozu. Zbaštili je přímo v ohradě, další jehně pak odtáhli pryč, nejspíš do svého brlohu k mladým. Poslední jehně pak zakousli loni v září na Václava. V součtu mi zadávili sedm zvířat,“ vypočítává pastevec žijící v roubené chalupě.
Za vlkem zabitá zvířata náleží chovatelům finanční kompenzace, čtyři ze sedmi stržených ovcí ale vlci odtáhli pryč a za ně Líman nic nedostal. Nepomohlo ani to, že pastvinu má obehnanou plotem. Vlci jej přeskočili nebo podhrabali.
„Pořizovat si pasteveckého psa má smysl zhruba od sto kusů ovcí, já jich nikdy nebudu mít víc než dvacet. Takový pes navíc stojí i 80 tisíc korun,“ zamýšlí se Líman. Proti vlkům se rozhodl bojovat v Česku zatím nevyzkoušenými metodami.
Oslík dělá povyk a brání se kopanci
„Plot řádně provětvím, aby jej nešlo přeskočit. Po okolí rozvěsím flandry. To jsou červené fáborky, které používají španělští pastevci. Vlají ve větru a vlci z nich cítí člověka. Asi tři měsíce je to odrazuje, než si na jejich přítomnost zvyknou. Do té doby si pořídím oslíka. Je to mohutné zvíře, které nesnáší psovité šelmy a dokáže se bránit silnými kopanci. Navíc dělá obrovský povyk, když zavětří nebezpečí,“ vysvětluje Líman. Uvažoval prý i o pořízení lamy, nakonec ale usoudil, že do Podbezdězí toto zvíře nezapadá. „Osel navíc žere totéž, co moje ovce, navíc nestojí mnoho,“ zdůrazňuje.
Zatímco jiný pastevec by se ze ztráty poloviny stáda hroutil, Líman přijal vlčí návštěvy se stoickým klidem. K životu v přírodě to prý patří.
„Přišel jsem v životě o víc, penězi začínaje a zdravím konče. Aspoň nebude chodit tolik bordelářů do lesa, když tam jsou vlci,“ mává rukou nad vlčí smečkou. Dokonce se divoká zvířata naučil i obdivovat.
Pastevec: Vlci jsou neuvěřitelně chytří
„Jsou neuvěřitelně chytří. Chtěl jsem na ně nalíčit past a ke stržené ovci, kterou nestihli sežrat, jsem dal fotopast. Tělo přes noc zmizelo, ale fotopast bohužel nefungovala, jak jsem posléze zjistil. Když jsem stejný pokus zopakoval s už odzkoušenou funkční fotopastí, vlci už nepřišli. Jako by to věděli a nechtěli být spatřeni,“ uznale pokyvuje hlavou.
Od života na venkově v přítomnosti vlčí smečky jej neodradilo ani to, že se stará o dvě děti. Ty prý sice nepouští potmě ven, ale naučil je vlky uznávat a respektovat.
„Děcka si po druhém útoku zvykla. Vědí, že pro vlky jsou ovce potrava, tak jako pro nás. Řekla mi, že vlk je lepší než řezník,“ směje se Líman. „Vlci taky patří do přírody, byli tu dřív než my.“
Důvod, proč má pastevec na vlky tak shovívavý názor, možná pramení v jeho životní cestě, která ho do Podbezdězí přivedla. Jak sám vypráví, skutečný strach má spíše z vlků v lidské kůži. Ti jej prý dovedli na pokraj zhroucení.
„Pracoval jsem jako manažer v automobilovém průmyslu. To mafiánské prostředí mě dohnalo až do invalidního důchodu. Přišel jsem skoro o všechny peníze a málem ze mě byl bezdomovec,“ vzpomíná Líman.
Východisko našel až v naprosté změně života. Opustil svět financí a odstěhoval se do lesů, kde začal chovat ovce. A jak už to v podobných příbězích bývá, přišel i o rodinu.
„Žít se zvířaty u lesa je možná sen mnoha chlapů, ale moje žena to nikdy nepochopila a nepřijala. Rozvedli jsme se. Ale děti žijí se mnou, což je pro mě stěžejní,“ pochvaluje si.
