V žitavské čtvrti Hartavě se učí děti česky už aspoň dvacet let. Byly s tím problémy, protože MŠK mělo výhrady k posílání dětí do Hasrtavské MŠ. Ale postupně se to srovnalo a už se učí běžně. Na žitavské VHS se čeština učí od roku 1990. Někteří Němci prodělávali praktikum i u mě. Z Budyšína i Žitavy.

Neučit v našem regionu na základních a středních školách bych se nebál nazvat zločinem.

Bohužel nelze se smát situaci, kdy si náš středoškolák poradí na letišti v Londýně. Ale s mírnou nadsázkou řečeno si v Žitavě nekoupí zmrzlinu. Loni, testováno na lidech.

Jako dítě jsem se učil jen německy, byl jsem první ročník na základní škole, který neměl ruštinu, angličtináři nebyli a důchodců mluvících německy bylo tehdy ještě víc než dost. A můžu říct, že minimálně pro běžné cestování po Evropě je výborné umět alespoň základní němčinu. Angličtinu se člověk doučí životem, neustále je všude kolem nás, takže má člověk nakonec dva jazyky a to je vždycky výhoda. Navíc němčinu pořád používám mnohem víc než angličtinu (v práci mluvíme česky).

V Žitavě také žije čím dál více Čechů, takže i proto je praktické, aby děti nemuseli jezdit do školky do Hrádku nad Nisou, aby v Žitavě se učila čeština. Také by neuškodila i polština, v euroregionu Nisa/Nysa/Neisse se hodí všechny tyto jazyky. Na české straně, kde se ignoruje němčina a polština je to ovšem triskní. Je vidět, že vrchnost z Prahy kašle na potřeby regionů, na znalost jazyka svého souseda, aspoň v základní úrovni.

Sorry, mělo být +, ujela mi ruka na telefonu...

Byla to kdysi součást Koruny České, tak jen dobře.