Je spoluzakladatelem organizace Czech Thunderstorm Research Association z.s. (Lovci bouřek).
Je ve druhé linii za oficiálními meteorologickými stanicemi. V terénu bouřky, ale i kroupy či silný vítr fotí a natáčí. Jím sebraná data o nebezpečných živlech pak pomáhají třeba hasičům nebo novinářům.
„Na pozorování bouřek miluji ten adrenalin, nebezpečí. Údajně jsem se při bouřce i narodil, tak možná proto jsem tím tolik fascinován,“ říká.
Z USA je znám pojem lovci tornád, ale jak si mám představit lovce bouřek? Čím se zabýváte?
Bouřky fotím, sleduji jejich vývoj, jak se chovají, kudy jdou, jaké jsou při tom projevy počasí. Spolupracujeme třeba s hasiči či novináři, kteří si od nás berou například fotografie. Vydáváme též vlastní předpovědi bouřek a počasí. Spolupracujeme také s databází ESWD, která mapuje různé extrémní rozmary počasí. Zapisují se tam tornáda, kroupy nebo velké nárazy větru. Zaznamenávám také následky extrémního počasí. Třeba když bouřka nebo silný vítr něco poničí a podobně. V roce 2013 jsme jako parta nadšenců založili neziskovou organizaci Lovci bouřek.
Jak to vypadá v praxi. Víte, že se blíží bouřka, co uděláte?
Sledujeme různé radary a mapy a když víme, že se blíží bouřka, sedneme do auta a vyrážíme do terénu. Dneska už se dá radar stáhnout do chytrého telefonu, tak bouřkám různě nadjíždíme. Je dobré si najít nějaké vhodné, pěkné místo s výhledem do krajiny tak hodinu před příchodem bouřky.
Co si pamatuji z dětství nebo z Foglarových komiksů s Rychlými šípy, tak všude před pohybem v bouřce venku varují. Není váš koníček nebezpečný?
Rozhodně je. My ale fotíme takzvané čelo bouřky, její začátek. Ten je z pozorovatelského i estetického hlediska nejzajímavější. Pak když začne pršet a zhorší se viditelnost už to začne být opravdu nebezpečné. Pravidlem lovců bouřek je, že s prvními kapkami z místa mizí. Přeci jenom voda svádí elektrický výboj níž a níž na zem. Ale to už beztak není co fotit. Nás zajímá ta struktura bouřky.
Kdy to bylo opravdu nebezpečné a třeba jste se i bál?
Pamatuji si, jak jsem jednou dělal rozhovor do médií na letišti u nás v Hodkovicích, kolem nás se valily mraky ze všech stran. Fotograf, co to se mnou dělal, musel pro nový objektiv do svého auta přeběhnout, no a když přebíhal, tak to kousek od něj zničehonic prásklo. Nadával mi, já jsem byl asi více v klidu, ale on moc nadšený nebyl.
Obraťme to. Jaký je váš nejkrásnější zážitek spojený s lovem bouřek?
To si pamatuji zcela přesně. Bylo to 22. srpna 2012. To šla takzvaná squall line. To je bouřkový jev dlouhý třeba několik stovek kilometrů. Bouřková linie se táhne klidně přes celou republiku nebo několik států. Já tento jev vyfotil v Hodkovicích.
Spousta lidí před bouřkou nejraději strčí hlavu pod polštář, vy ne. Co vás na tomto přírodním jevu vlastně tak fascinuje?
Já jsem se údajně při bouřce narodil. Fascinuje mě to nebezpečí, je v tom adrenalin. Co si budeme povídat, je to živel, krásný soubor optických, akustických a elektrických jevů. Bouřky a přírodní živly obecně mě zajímají od dětství. Už když jsem přišel poprvé do styku s nějakou fotografickou technikou, zkoušel jsem tyhle věci zachytit. Byly to zpočátku takové hokusy-pokusy, fotil jsem na kinofilm, což se nedá. Pak ale přišel první digitální fotoaparát a tím jsem zachytil první blesk a řekl si, že tudy povede cesta. Lovec bouřek není jako rybář, který někde u rybníka nahodí udici a čeká, co se mu na ní zachytí. Tady se člověk musí sebrat a někam jet. Je to náročné na čas, ale i na peníze, když pominu palivo do auta, tak je hodně drahá technika, kterou používám.
Kde nejlépe se bouřka fotí? Máte nějaké speciální oblíbené místo?
Já nejraději fotím kolem Hodkovic, Liberce, vyjedu často i na Ještěd. Prostě všude tam, kde je dobrý výhled. Tady na severu to ale máme náročnější než třeba kluci z Prahy nebo středních Čech. Jsme mezi kopci, je někdy těžké najít místo, kde bouři pozorovat.
Napadá mě otázka, co vlastně dělá takový lovec bouřek v zimě? To zrovna není období tímto jevem oplývající...
V zimě se připravujeme hlavně na novou sezonu, děláme schůze, plánujeme různé projekty. Ale hlavně se probíráme starými fotografiemi a vytváříme galerie do naší databáze, protože se jich za rok nasbírá opravdu hodně. No a někteří se konečně věnují svým rodinám. (smích)
Je nějaký sen, který živíte? Místo, které byste chtěl vidět vyfotografovat?
Na to mám jasnou odpověď. Moc rád bych se podíval do Ameriky na tornáda. Jeden kolega od nás tam byl loni lovit a načerpal spoustu cenných zkušeností. Tak uvidíme, snad se mi to příští rok podaří.
