Havarijní stav márnice jedinečnou památku vážně ohrožuje. Hrozí, že se kostnice zřítí, jestli nepřijde záchrana včas.
Jde přitom o jedinou kostnici v Libereckém kraji. Vnitřní výzdoba je navíc inspirována slavnou kostnicí v Sedleci u Kutné Hory zapsané na seznamu památek UNESCO.
„Oltář z lidských kostí v Letařovicích vystavěl kantor tamní nově vzniklé školy, pan Maruška. Bylo to někdy po roce 1770, kdy přesně k tomu došlo, ale nevíme. Učiteli bylo líto, že kosti v kostnici se jen tak povalují bez ladu a skladu, chtěl pro ně důstojnější uspořádání. Inspiroval se právě kostnicí v Sedleci, kterou na začátku 18. století upravil svým specifickým architektonickým projevem Jan Blažej Santini Aichl. Práce na úpravě letařovické kostnice trvala učiteli několik let,“ přibližuje předseda spolku Dubáci Jan Havelka.
Oltář je tak vystavěn z lidských lebek, holenních, stehenních a dalších kostí, jeho součástí byl i krucifix s Kristem. Ten ovšem spolu s dalším vybavením ukradli před lety zloději, kteří poškodili i vnitřní vybavení sousedního kostela sv. Jakuba Staršího.
Právě v rohu hřbitova, který se kolem kostela rozkládá, stojí i zmíněná kostnice. Zatímco kostel s unikátním malovaným dřevěným stropem z roku 1722 už se Dubákům za přispění obce Bílá, farnosti, Libereckého kraje i ministerstva kultury podařilo obnovit, záchrana kostnice se kvůli nedostatku peněz stále odsouvá. Na odvodnění, statické zajištění objektu a novou fasádu je zapotřebí 455 tisíc korun, k dispozici je zatím necelá polovina.
„Už několikrát měla letařovická kostnice namále. V roce 1890 ji tehdejší okresní lékař nařídil zrušit a ostatky pochovat s odůvodněním, že takto vystavovat lidské kosti je nehygienické. Místní ovšem proti tomu nařízení začali protestovat a na jejich stranu se postavili i majitelé sychrovského panství Rohanové, kteří si už tehdy uvědomovali její kulturní hodnotu. Takže unikátní kostnice zůstala, ale další kosti už se v ní nesměly hromadit,“ říká Havelka.
Pod tíží střechy praská zdivo
O čtyřicet let později však došlo k události, která se na stavu kostnice dodnes promítá. V roce 1932 dostala márnice novou střechu, pod jejíž tíží začalo praskat zdivo.
„Dochovala se žádost starosty Václava Hlavatého z roku 1941, ve které žádá památkovou správu o dotaci na opravu. Nedostal ji a problém se táhne až dodnes. Žádná oprava od té doby na kostnici neproběhla. Její stav už je přitom havarijní, narušená statika vážně ohrožuje kostěný oltář z lidských lebek. Může se to celé zřítit,“ upozorňuje Havelka.
Problém je, že márnice je součástí hřbitovní zdi, která ujíždí ze svahu. Statické zajištění tak nebude jednoduché. Obvodové stěny se musejí sevřít ocelovými táhly. Zároveň je navrženo odvodnění před vstupním průčelím, kam se teď kvůli svažitému terénu stahuje povrchová voda ze hřbitova.
„Kostnice také dostane novou vápennou omítku, která bude barevně korespondovat s opraveným kostelem sv. Jakuba. Současnou pískovou barvu tak nahradí bílocihlové provedení, které se používalo v době baroka. Celý areál kostela a márnice tak bude sladěný,“ nastínil Havelka.
Podle něj by se první záchranné práce měly ve spolupráci s obcí a římskokatolickou církví rozjet ještě letos. Jedinečná šance prohlédnout si interiér jinak zavřené kostnice je v sobotu v rámci podještědského festivalu Pouť mezi dvěma Jány.
27. června 2020 |
