Samičky přilétají do Kvítkova již gravidní, aby tu své potomky porodily. Každoročně se na zdejší půdě narodí a přežije přibližně 270 mláďat netopýra velkého.
"My je tady máme už hodně dlouho. Nejméně pětadvacet let. Přilétají v květnu a odlétají v září," říká Jana Zelenková, starostka Kvítkova, která vede obec s 229 stálými obyvateli od roku 1998.
O rozruch kolem kvítkovské letní kolonie se postaral certifikát Netopýr náš soused, který obec dostala letos jako čtyřicátá sedmá v celé republice.
Uděluje jej Česká společnost pro ochranu netopýrů za to, že lidé umožňují těmto savcům se ukrývat se v jejich domech. A o zdejší netopýry se začala zajímat média.
"Některá ze mě udělala úplnou netopýří matku, přestože já se jich štítím a bojím. Nejhorší to bylo po reportáži televize Nova. Po ní se na mě obraceli lidé, abych jim poradila, co mají dělat s netopýry, kteří se jim někam nastěhovali. Já, která si donedávna myslela, že se netopýři živí lovením a požíráním myší," směje se starostka Zelenková.
Když se chce podívat, co kolonie nad její hlavou - kancelář má přímo pod půdou - dělá, pustí si internet. Pod střechu totiž umístili zástupci speciálního netopýřího programu Bats Family čtyři webové kamery, které sledují život kolonie v on-line přenosu.
A jak se Jana Zelenková dívá na ocenění, které se obci a jí dostalo? S nadsázkou říká, že si sousedy, ani příbuzné nevybíráme.
Letní kolonie netopýrů ve Kvítkově nepřináší jen zájem chiropterologů, tedy odborníků na netopýry, ale občas s ní má obec i problémy.
Pojď domů, netopýre. Už zavírají
"Před sedmi lety jsme opravovali střechu. Bylo to už po jejich odletu, přesto firma, která to dělala, dostala pokutu dvacet tisíc korun. Pokrývači nenechali ve střeše původní otvory, kterými netopýři lezli dovnitř. Takže se asi urazili a další rok nepřiletěli. Vrátili se, až když byly jejich vlezy na původním místě," vysvětluje starostka.
S netopýry mají zkušenosti i návštěvníci zdejší hospody, která je v přízemí obecního úřadu. Skoro každý den tam otevřenými dveřmi některý zabloudí.
"Včera jsem tady seděl až do zavíračky a najednou se jeden motal po podlaze. Říkám mu, pojď, už zavírají. Tak jsme šli domů jako správní sousedé," naráží na certifikát Jaroslav Zelenka.
Pak si vzpomene, jak mu nedávno napsal kamarád SMS z Belgie, že u nich dávali v televizních zprávách šot o kvítkovských netopýrech. "To bylo asi poprvé a naposledy, co jsme se dostali do zahraniční televize," dodává.
