„Splnilo se nám přání, které si neseme od roku 2002, kdy jsme hrob objevili,“ říká jeden z iniciátorů obnovy Otokar Simm. „Málokdo si totiž uvědomuje, co pro rozvoj turistiky udělal. Matouschkovu mapu z roku 1927 znají všichni milovníci Jizerek a lidé z horských spolků, ale nikdo pořádně nevěděl, kdo to vlastně byl a že byl u všeho, co se v našem kraji dělo.“
Matouschkova mapa Ještědských a Jizerských hor vyšla v originále německy a zobrazuje území od Lužických hor až po západní Krkonoše.
„Vycházel z rakouské vojenské mapy zpracované v měřítku 1:25 000. Do té zakreslil vrstevnice a podrobně pojmenoval vrcholy, průseky, řeky i potoky, cesty, osady, samoty, ale také pomníčky či kříže a další turistické zajímavosti,“ popisuje Simm. „Byl totiž vášnivý turista a miloval výlety po horách, byl také ve vedení tehdejšího Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory.“
Výsledkem bylo kartografické dílo v měřítku 1:50 000, které na tehdejší dobu nemělo obdoby. Mapu vydal Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory, v jehož vedení tehdy Matouschek působil. A i náklad byl na tehdejší dobu neskutečný - deset tisíc výtisků. Přesto mapy lidé vykoupili.
„Přitom Matouschek nikdy kartografem nebyl a nikdy zeměměřičství nestudoval. Absolvoval německou obchodní akademii v Liberci a byl osobním tajemníkem barona Heinricha Liebiega, u kterého pracoval už jeho otec a který ho za své peníze nechal vystudovat. Z té doby se také asi datuje přeměna jeho jména z Matoušek na Matouschek,“ popisuje Simm, který se životem Matouschka podrobně zabýval.
Podle něj má Matouschek pozoruhodný osud, ve kterém se prolíná český a německý živel a tehdejší události - zánik Rakouska, první republika, nástup fašismu i odsun Němců.
Od národnostních třenic utíkal do lesů
„Je zajímavé, že matriky narození i úmrtí zaznamenaly jeho jméno se š, on sám se ale celý život psal německy. Narodil se roku 1867 v ryze české rodině, ale považoval se za Němce, Němku si také vzal. Nikde jsem ovšem nenašel ani zmínku o tom, že by byl nacionalista, nebo se někde v tomto smyslu vyjadřoval. Když vypukly třenice mezi Němci a Čechy, zůstával stranou a utíkal do přírody a angažoval se v rozvoji turistiky,“ poznamenal Simm.
A Matouschkovi dnes vděčíme i za to, že v Jizerkách nebloudíme. Byl totiž zakladatelem značení už koncem 19. století.
„Mnoho z cest, které bylo tehdy vyznačených, platí dodnes, například z Nové louky na Blatný potok do Kristiánova, ze Smědavy na Předěl, na Pytlácké kameny, jsou to prakticky všechny páteřní cesty, po kterých dnes chodíme,“ dodává Simm.
Na náhrobku v Oldřichově v Hájích má Matouschek nápis v češtině. „Zemřel v červenci 1945 a tehdy panovala silná protiněmecká nálada. Jeho manželka, rozená Gollová, ho nechala pohřbít v rodinné hrobce svých rodičů. Sama pak musela i s rodinou jako Němka odejít. Děti neměli. Jen syna, který zemřel ve třech letech, takže se o hrob nikdo nestaral až do roku 2002, kdy jsme ho v úplně zanedbaném stavu objevili,“ dodává Simm.
Spolek si hrob od obce Oldřichov v Hájích pronajal. „Budeme o něj pečovat, snad nám ho nikdo nezničí, jako už se to v minulosti stalo. Vandalové nám odnesli lucerny a všechno, co je z kovu. Jen starou litinovou desku neodnesou. Na to by potřebovali jeřáb,“ doplnil Simm.
