František Horák na archivním snímku

František Horák na archivním snímku | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Zemřel bývalý ředitel svijanského pivovaru, podnik dvakrát zachránil

  • 51
Hned dvakrát se mu podařilo zachránit svijanský pivovar. Poprvé v době totality, kdy se národní podniky zbavovaly malých provozů. Podruhé po revoluci, kdy nadnárodní koncern rozhodl o uzavření pivovaru. V neděli 29. května František Horák zemřel, bylo mu 80 let.

Horákův skon po delší těžké nemoci potvrdilo vedení pivovaru Svijany. „František Horák byl a stále je legendou svijanského pivovaru. Jeho dlouholetý sládek a později ředitel se do historie zapsal tím, že pivovar na konci devadesátých let svou spontánní akcí zachránil před plánovaným uzavřením a likvidací. Svým nadšením pro věc pak dokázal strhnout místní lidi a z malého regionálního pivovaru pomáhal vytvořit známou značku pivovarské kvality,“ vzpomíná současný ředitel pivovaru Roman Havlík.

Na Horáka vzpomíná i sládek Petr Menšík. „České pivo považoval za světový unikát a ve výrobě nekompromisně lpěl na udržování tradičních výrobních postupů. Prakticky celý jeho život byl spjat s pivovarem, do nějž až donedávna často docházel, a i v pokročilém věku mu pomáhal jako obchodní sládek. Budeme si jej pamatovat jako gentlemana, který celý svůj život podřídil úsilí o slávu českého piva, jež pil zásadně jen ze třetinek,“ dodává svijanský sládek.

František Horák se narodil 22. srpna 1941 v Turnově. Za svým životem se loni ohlédl v rozsáhlém povídání pro Paměť národa.

Patnáctiletý František se již v 50. letech učil sladovníkem a v roce 1957 nastoupil jako dělník do malého pivovaru ve Svijanech. „Na měšťance jsem měl vyznamenání, ale žili jsme hodně chudě a jako nejstarší ze čtyř sourozenců jsem musel jít co nejdřív vydělávat,“ prozradil Paměti národa.

Jako kluk pivo nemusel

Jako kluk František pivo moc nemusel, ale jeho řemeslo ho chytlo a takřka celý život pracoval ve Svijanech. Prošel tam všemi dělnickými profesemi, stal se podsládkem, sládkem, ředitelem a dokonce menšinovým majitelem pivovaru.

„Na výrobě piva mě bavilo, že obsahuje docela dost úkonů a všude je práce trochu jiná,“ vysvětlil pamětník.

Za socialismu se především v malých pivovarech vyrábělo pivo v tristních podmínkách. Podnik také trápily až do 80. let časté poruchy. „V roce 1985 přišel k nám do pivovaru výrobní náměstek Svoboda, že podnikový ředitel Zeman nás do konce roku zavře,“ vzpomínal František Horák.

„Pivovary se likvidovaly i za minulého režimu, až jsme měli na řadu přijít my. Ale jelikož mě pivovarnictví vzalo za srdce a měl jsem Svijany rád, šel jsem za vlivnými lidmi z JZD a taky za náměstkem z ministerstva zemědělství a výživy. Přes Jardu Richtra, bezvadného člověka, jsme se dostali až k ministrovi zemědělství a výživy Miroslavu Tomanovi. Nakonec nám ministr pomohl pivovar zachránit.“

Podruhé Horák zasáhl v 90. letech. V roce 1997 chtěl totiž svijanský pivovar zrušit tehdejší vlastník nadnárodní koncern Bass, jemuž patřil i pražský Staropramen.

„Přišel za mnou ředitel Staropramenu a řekl: ‚Františku, Angličani zavřou vás a Vratislavice, nechtěl bys to tady ve Svijanech koupit?‘ Navštívil nás dokonce pan generální ředitel Stanley. Vysvětlovali jsme, že jsme malý pivovar a nemůžeme je ohrozit, ať nás nechá žít a pivovar nám prodá. Domluvili jsme se na patnácti milionech korun, nakonec jsme ve Staropramenu uhráli deset milionů,“ uvedl pamětník.

„Můj kamarád Jarda Kašpar z Českého Dubu sháněl peníze a domluvil, že pivovar koupí Mirek Kučera. Stal jsem se menšinovým akcionářem a ředitelem a nelituju. Do penze jsem odešel někdy v roce 2009 a těší mě, jak fantastickou technologii ve Svijanech dneska máme. To by pan Stanley asi koukal.“