Zhruba padesát let spočívala vitráž znázorňující Boží oko ukrytá mezi dvěma zdmi kostela na Cvikovsku, aniž by kdo tušil o její existenci. Částečně dochované dílo, které vytvořil asi před 150 lety Richard Schlein, proslulý mistr vitráží ze Žitavy a Hrádku nad Nisou, si mohou nyní lidé zblízka prohlédnout v kostele Povýšení sv. Kříže v Kunraticích.
Z původního místa vysoko nad oltářem na ně bude zároveň shlížet druhé Boží oko, novodobá kopie zmíněné vitráže. Na ní se podílel novoborský ateliér Zdeňka Kudláčka.
„Boží oko je jeden z prvních obrázků, které malují děti, když začnou chodit do náboženství. Jedna z pravd víry je, že Bůh je jeden a je ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý. Velmi často se Bůh znázorňuje trojúhelníkem, který je jeden a má tři strany, nebo tři hrany, chcete-li,“ zasvěcuje do symboliky farář Rudolf Repka, jenž ve Cvikově působí sedmnáctým rokem.
Před pandemií patřil podle něj kunratický kostel k takzvaným mrtvým farnostem. Věřící sem nezabloudili, proto zůstával zavřený. Ožil až v roce 2020, kdy jej sklář Jiří Pačinek s manažerem Davidem Sobotkou povýšili na umělecké poutní místo. A tak sem namísto věřících nyní proudí zejména turisté.
Mezi vystavenými exponáty je láká například lustr ve tvaru trnové koruny, skleněná sasanka před oltářem nebo betlém ze skla.
Zázračný objev
Objevení vitráže v kostele, kde pořádají jednu nebo dvě mše za rok, byl pro faráře malý zázrak. „Netušili jsme, že je mezi zdmi zazděná vitráž. Zvenku totiž okno nad oltářem vypadá jako klasické čiré okno v oválném rámu. Když se tady z toho stal Křišťálový chrám, přišel David Sobotka s tím, že bychom okno mohli zase odkrýt, aby sem dopadalo více denního světla. Byli jsme nadšení, jak se sluneční paprsky tříští o vystavený křišťál,“ vypráví Repka.
Jakmile prý vybourali první cihlu, s údivem zjistili, že se uvnitř nachází Boží oko. Ne všechny části díla se ale podařilo najít a sestavit dohromady.
Na kopii o velikosti dva krát jeden a půl metru pracoval asi šestičlenný tým mistra vitráží a malby skla Zdeňka Kudláčka. Výroba trvala dva měsíce a dozorovali ji památkáři z Národního památkového ústavu.
Laik rozdíl nepozná
Podle Kudláčka, jenž patří mezi dárce, kteří se na dílo finančně skládali, je kopie velice věrná originálu. „Jediné, čím se snad liší, je to, že barevné tabulky skla neseženete v absolutně přesném dekoru. Sklo není úplně hladké – má na sobě takový potisk od válců nebo od podložky z výroby. Ale rozdíl nemáte jako laik naprosto šanci zjistit, ani když to držíte v ruce,“ líčí umělec, který nadto postřehl i drobný rozdíl v barevnosti skloviny.
„Bavíme se ale jen o promilích odlišení. Naším cílem je – a tady se to opravdu velmi dobře povedlo – abyste originál takřka nerozeznali od kopie,“ uzavírá.
Vitráž tvoří čtyři díly, celkem je složená asi ze čtyř set kusů skla. Božímu oku, jehož upřený pohled směřuje do nitra kostela, v neděli při slavnostním ceremoniálu požehnal litoměřický biskup Stanislav Přibyl.
