Z newyorské podzemky do světových galerií

- Dnes,16. února, uplynulo devět let od smrti Keitha Haringa, pravděpodobně nejznámějšího graffiti umělce. Jeho kresby se dostaly z newyorské podzemní dráhy, z nároží a ulic do předních světových galerií. Přestože byl jako umělec aktivní jen deset let, zanechal po sobě nesmazatelný odkaz a ovlivnil celou řadu dalších umělců a to nejen výtvarných.

Keith Haring se narodil v roce 1958 v malém městě Kutztown v Pennsylvanii, kde také prožil své dětství, které mělo na jeho pozdější tvorbu nemalý vliv. Po dokončení střední školy cestoval po celých Spojených státech, chvíli studoval na Art Centre v Pittsburghu, ve svých dvaceti letech, roku 1978, se přestěhoval do New Yorku a tam to všechno začalo.

Inspirován velkoměstským prostředím, graffiti, celou hip hop scénou, drogami a nočním životem začal tvořit svá první díla a začínal utvářet svůj typický styl. New York jako kosmopolitní metropole poskytla Keithovi svobodu, nemusel nijak skrývat svou homosexualitu, mohl se naprosto volně projevovat, a to i umělecky, maloval naprosto všude, kde ho to napadlo, kde chodí hodně lidí, hodně potencionálních diváků. Vždy když něco udělám myslím na lidi, kteří to uvidí a vždy když něco vidím přemýšlím o člověku, který to vytvořil."

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se začaly v newyorském metru objevovat na prázdných černých reklamních panelech kresby z jednoduchých barevných linek. Lezoucí batolata, štěkající psi, tanečníci v pohybu... Haring znázorňoval jednoduchými symboly a piktogramy, co kolem sebe viděl, pro co žil - realitu ulice, tanec, kluby, hudbu, sex.

Společně s dalšími představiteli graffiti-hnutí, Jean-Michaelem Basquiatem, Dondim, Futurou 2000 a ostatními začal vystavovat v malých newyorských galeriích. Neuvěřitelným tempem ze sebe chrlil nové a nové obrazy, ať už v podzemní dráze, na stěny na ulicích, na papír, kartón nebo billboardy. Pomalu přestával být anonymním umělcem a dostavovat se začal i komerční úspěch. V New Yorku a v Tokiu vznikly Pop shopy, kde se prodávaly trička, plakáty a vše možné s Keithovými postavičkami a ornamenty.

V roce 1988 zjistil, že je HIV- pozitivní, v pracovním nadšení ale nepolevil. Jen ho začal orientovat i jiným směrem, otevřeně mluvil o své nemoci a angažoval se v projektech prevence AIDS. Nezlomil se, nepropadl beznaději a zůstal aktivní až do své smrti 16. února 1990.