Z druhé strany však zklamání. Výstava, která nabízí pouhých jedenadvacet sítotiskových prací klasika amerického pop-artu, není ničím víc, než čím bylo od počátku Warholovo umění: pestrobarevnou bublinou nafouknutou do obrovských rozměrů.
Dvě desítky obrazů má jednotit titul Disaster Relics, čili Ostatky katastrof - má jít tedy o expozici na téma. Vydáme-li se však galerijním sálem, míjíme portréty Elvise Presleyho, Marilyn Monroe, Jacqueline Kennedyové, Warholův autoportrét atd. Co jméno, to ikona americké kultury posledního půlstoletí, prohnaná barevným rastrem, případně zmnožená v rámci jednoho obrazu nebo variovaná v několika dílech.
A dále: čtyři elektrická křesla, dvě lebky, třikrát konceptualista Joseph Beuys; na titulní "ostatky katastrof" dojde jen v několika upravených fotografických výjevech z demonstrací (Rasový nepokoj) nebo automobilových havárií (Havárie sanitky).
A přitom katastrofy a s nimi souvisící smrt skutečně byly Warholovou obsesí: stačí vzpomenout obrazy 129 mrtvých v tryskáči (1962), Bílá autonehoda 19x (1963), Oranžová autonehoda 10x (1963) nebo Atomová bomba (1965) - ani jeden z nich na stěnách Sovových mlýnů nevisí.
Rozpuštěná osobitost
Zato přítomné exponáty doplňují vybrané citace zWarhola. V některých větách se umělec vyznává z fascinace smrtí ("… uvědomil jsem si, že všechno, co dělám, je asi smrt"), v jiných přiznává ze stejného tématu panickou hrůzu ("… nemůžu o ní nic říct, protože na ni nejsem připraven").
Na dalším místě konstatuje svoji citovou otupělost: "Jak jednou spatříš emoce z určitého úhlu, už je nikdy nemůžeš považovat ze reálné. To se více méně stalo mně." A v souvislosti s haváriemi praví: "… když se donekonečna díváte na hrůznou fotku, přestává působit."
Mám dojem, že podobný osud potkává Andyho Warhola: vizionáře, který mezi umění a byznys cynicky položil rovnítko, respektive umělecké dílo formálně i obsahově zbanalizoval a otevřel je masám. Dnes se na jeho práce chodí do galerií ne pro jedinečnost rukopisu, ale pro univerzálně srozumitelné symboly, kterými svoje plátna zaplnil - ať je to dolarová bankovka, krásná Marilyn nebo elektrické křeslo.
Nynější miniexpozice v Museu Kampa na tom není jinak: čím déle divák Warholovy sítotisky sleduje, tím víc se mu vyjevuje, jak málo první muž amerického pop-artu za sebou zanechal ve srovnání s kolegy Robertem Rauschenbergem, Keithem Haringem, Royem Lichtensteinem nebo Tomem Wesselmanem. Zatímco oni si podrželi tvůrčí osobitost, Andy Warhol ji chladnokrevně rozpustil ve prospěch novodobého mýtu konzumu.
ANDY WARHOL: Disaster Relics
Museum Kampa, U Sovových mlýnů 503/2, Praha 1. Výstava trvá do 21. října 2007, vstupné 80 korun
Hodnocení MF DNES: 30%
