Kurátor projektu s názvem Fundamenty a sedimenty Petr Vaňous vybral díla Vladimíra Kokolii, Petra Nikla, Jiřího Petrboka, Ivana Pinkavy, Jiřího Sopka, Lubomíra Typlta a dalších.
Loňský rok byl v galerijním prostoru Městské knihovny zasvěcen velkým retrospektivám a souborným výstavám, letos galerie zvolila jinou taktiku. První výstavní projekt tohoto roku je věnován současnému umění prezentovanému naprosto exaktním kurátorským přístupem. "Je to taková sonda do současného umění z úhlu poststrukturalismu, je to vysoce promyšlený intelektuální projekt," řekl šéfkurátor galerie Karel Srp.
Teoretik umění Vaňous uvedl, že jednotlivé autory vybral podle určitého klíče. Tím byl důraz na formu a tvar. Všechna vystavená díla nesou určité znaky a poselství, která jsou jinak platná v různém čase a výstavním kontextu.
Z výstavy Fundamenty a sedimenty (Vojtěch Míča: Bunkr – Něžné prefabrikáty)
Zastoupena jsou všechna dnešní výtvarná média, obrazy, plastiky, videa i zachycení performance. Přínosem projektu je podle Srpa také to, že kurátor oslovil nejen zavedené osobnosti výtvarného umění, ale i méně známé autory vycházející z moravských výtvarných škol, například Josefa Mladějovského z Ostravské univerzity.
"Za základním výběrem děl je snaha o postižení jakéhosi esperanta forem, bez jednoznačného významového a tedy i ideologického ukotvení," řekl Vaňous.
Výstava je instalována podobně jako tekoucí řeka – má své dynamické části (tok) a statičtější zálivy (přehrady). Tok odpovídá plynutí forem, přecházení z jednoho formálního světa do druhého. Druhou část tvoří pět oddílů (přehrad), které vždy v určitém shluku zpomalují tok instalace a zaměřují se na některou z forem.
Z výstavy Fundamenty a sedimenty (Markéta Hlinovská: Helium)
Jediným výrazně odlišným exponátem výstavy je poválečný antifašistický film Vzpoura hraček z roku 1946. Snímek tvoří kontrastní prvek k ostatním dílům.
Zároveň je podle kurátora Vaňouse vhledem do dílny, kde něco vzniká, odkrývá se tam zázemí vzniku forem. Zařazení snímku na výstavu a jeho vyjmutí z historické časové struktury prý umožňuje nový náhled na film, který lze rázem sledovat oproštěně od určitého dobového podtextu.
