To mě moc mrzí. Měli jsme dvě vydání Mikulášových patálií, to první ve staré vazbě už nevydrželo. A film jsem viděl taky a byl bezvadný.

Ať odpočívá v pokoji.

Parádní kresby a karikatury. Velký umělec odešel, který dokázal pobavit hodně dětí, odešel.

Ani se neodvážím podívat na hraný film - tohle mám výhradně spojené s knihou zvláštního formátu (doslova i obrazně), text a kresby se tak výjimečně doplňovaly, že jsou pro mě nerozdělitelné. A narozdíl od lidí nesmrtelné.

U Horácova stolu se taky brečelo a Pankrácova maminka řekla nahlas Pankrácovu taínkovi, že to byl pitomý nápad, jezdit na prázdiny někam, kde v jednom kuse prší, a Pankrácův tatínek začal křičet, že to nebyl jeho nápad a že poslední vlastní nápad, který v životě měl, byl oženit se....úžasné kresby, R.I.P.

Vzpomnel jsem si na pocatek devadesatek a chvili, kdy se mi do ruky dostal prvni Pif.

Mikuláš není pro děti vůbec těžký. Chápal jsem ho v sedmi letech a pochopili ho i moji synové. Krásné čtení a krásné vzpomínky na dětství

Mikuláš, Albín, Augustýn, Fridolín, Celestýn, Vendelín, Kryšpín, Jáchym, Lojzička. Další už z hlavy nedám...

Zrovna předevčírem jsem si vzpomněl na ten vtip o dvou hluchých rybářích.

"Kam jdeš, na ryby?"

"Né, jdu na ryby."

"Jo ták. Já myslel, že jdeš na ryby."

Zrovna jsme začali Mikuláše číst s šesti letým synem. Na zkoušku jsem koupila jednu knihu a tak se mu líbila, že jsem musela koupit další 3 co v levných knihách měli. Strašně se u toho baví a tříleté dceři se zase líbí obrázky. Upřímně ani jsem nevěděla, že pan Sempé je (byl) stále živ. Tak tedy díky pane Sempé a odpočívejte v pokoji. Další generaci čtenářů je jistá.

"Jmenuju se Hektor Cumel. A vy?"

"My ne."

😂