Rafani, kteří dosud reflektovali především sociální a politickou situaci v zemi, se chtějí svou aktuální polohou odlišit od současného českého umění. V něm se ve velké míře uplatňuje konceptuální tendence a velmi často se místo s obrazem pracuje s textem. Toho se chtějí Rafani vyvarovat.
Zrušili proto po šesti letech svůj web i e-mailovou schránku. Text odvrhli i na výstavě a nepoužívají ho ani při propagaci. Proto se expozice nijak nejmenuje. Chtějí tak zesílit účinky samotného umění.
Skupinu založili v roce 2000 čtyři studenti Akademie výtvarných umění v Praze. Od roku 2002 pořádali ve svém smíchovském ateliéru jednodenní výstavy v galerii CO14. Dva roky nato organizovali přednášky svých kolegů na filozofické fakultě. Byli dvakrát nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého, přičemž ve druhém finále v roce 2006 nevstoupili do organizátorské galerie. Místo toho stáli před ní a vařili čaj divákům a romským dětem.
Jejich tvorbu v posledním roce tvoří především performance. Rafanům je jasné, že obrazová dokumentace z takových akcí není srozumitelná. V nesrozumitelnosti nicméně spatřují význam. Umění vnímají jako nedorozumění, které se pokoušejí inscenovat.
Bezejmenná výstava v Galerii Václava Špály, která potrvá do 2. listopadu, má tři části, v nichž umělci řeší sociální, politické a intimní aspekty lidského života a každodenní boj o přežití. Jejich krédem je vyšší kvalita lidství. "Výstava se pokouší zjistit samotnou podstatu umění," říká kurátorka Lenka Lindaurová. "Instalace vytvořená přímo pro galerii je podobenstvím toho, čím umění může a má být."
