Nyní dobíhá sedmnáctý ročník ceny a dá se říci, že se konečně už ujala.
Jindřich Chalupecký, po němž cena dostala jméno, říkal, že umění se bude vždycky snažit rozlomit meze, do kterých se ho společnost snaží uzavřít. Proto je i jedním z cílů ocenění přivádět společnost k aktuálnímu současnému umění, umožnit vzájemnou, i když třeba trochu složitou komunikaci.
Přijďte na guláš
Tím chci předejít fakt, že letošní finalisté prezentují v soutěžní výstavě v brněnském Domě umění pouze čistě konceptuální umění, k jehož pochopení je potřeba zvýšená účast návštěvníka. Letošní přehlídka finalistů není tak vizuálně přitažlivá, sděluje nám však, jak nejmladší generace umělců uvažuje o světě.
Umělecká skupina Rafani si v poslední letech získala "popularitu" svými politickými projekty, které jsou někdy až na hraně zákona (jako například pálení vlajky či utopení díla z Národní galerie v Orlické přehradě), a vyložit širší veřejnosti, že i toto je umění, by zabralo mnoho stran.
Přijměme fakt, že v tomto finále se Rafani rozhodli nevstupovat do galerie, ale využít ji jako zdroj elektrické energie pro vaření jídla na ulici, na něž mohl kdokoli zajít. Jako nezúčastněnou intervenci do Domu umění použili romské děti coby sprejery jedné ze stěn galerie a dechovou kapelu procházející vernisáží.
Nejmladší účastník, student Akademie výtvarných umění Dominik Lang, provedl v galerii dvě permanentně se pohybující stěny, které mění dispozice místností. Jakkoli je tento projekt silný sám o sobě, jako by mu k přesvědčivosti ještě něco chybělo.
Jan Jakub Kotík svoji instalaci trochu překomplikoval, a tak se rozhodl ve vysvětlujícím letáku všechno vyložit. Hlavní myšlenkou je poukázat na státní propagandu, která se ve výsledku jeví jako zcela objektivní zpráva. To demonstruje Kotík na americké PR firmě Lincoln Group a na bývalém českém bulváru Super a doplňuje reliéfy zvířat z plastových lišt, které používají politické strany jako symboly identity. Koncept je zajímavý, ale jako celek se rozpadá.
Jako v 70. letech
Také teoretická stránka konceptu Tomáše Svobody je mnohem nadějnější než její výstup. Svoboda se zaměřil na kritické pojetí metody product placement; z mnoha oslovených firem jen dvě reagovaly na jeho výzvu propagovat své výrobky v autorově soukromém fotoalbu, což učinil tím nejbanálnějším způsobem.
Nadějný videoartista Dušan Skala představuje krátkou smyčku, v níž je ve výjevu mladého páru skryto možná víc, než skryto mělo být. A je nutno říct, že jsme od něj již viděli lepší práce.
Nejlepší prezentací se jeví projekt zatím málo známé umělkyně Barbory Klímové nazvaný Replaced. V něm si zopakovala zřejmě své oblíbené akce z 60. a 70. let, kde sehrála stejné situace ve veřejném prostoru jako kdysi Petr Štembera, Karel Miler, Vladimír Havlík a Jiří Kovanda. Akce zaznamenala na videu a doplnila dobovými komentáři autorů.
Ne-vizuálnost letošního finále zřejmě jen udrží apriorní vztah určitého publika k současnému umění, na druhou stranu to něco říká o mladých umělcích, kteří si svoji cestu neusnadňují a poctivě se snaží vyjádřit své postoje k realitě. Vítěze vyhlásí mezinárodní porota pozítří.
CENA JINDŘICHA CHALUPECKÉHO 2006
Dům umění Brno, od 24. října do 26. listopadu. Vystavují Barbora Klímová, Jan Jakub Kotík, Dominik Lang, skupina Rafani, Dušan Skala a Tomáš Svoboda.
Hodnocení MF DNES: 70%
