Deset století architektury: Renesance a ideální město

Právě probíhající projekt Správy Pražského hradu Deset století architektury je v hlavním městě rozdělen do šesti výstavních prostorů. Po prohlídce prvních dvou, tradičně pojatých částí může oddíl věnovaný renesanci způsobit leckterému návštěvníkovi lehčí šok. Románský sloh i gotika jsou představovány hlavně prostřednictvím různých plánů, nákresů, modelů a architektonických detailů, kdežto v renesanční části hraje hlavní roli obří model ideálního města umístěný v Letohrádku královny Anny.

Renesance bývá s oblibou vysvětlována jako jakési znovuzrození antiky. Jenže první renesanční umělci toho o antice věděli velice málo a další generace architektů, která antické stavby znala z vykopávek, zase již příliš necítila potřebu odvolávat se na římské vzory. Renesance ve svých počátcích byla výhradně italskou záležitostí, či ještě spíše záležitostí několika italských měst, v čele s Florencií. Do Říma se nový sloh dostal na konci 15. století; tehdy se objevil i u nás. První stavitelé používající renesanční tvarosloví k nám však nepřišli přímou cestou z jihu, nýbrž oklikou přes Uhry. Manželka uherského krále (a také švagra i věčného soupeře Jiřího z Poděbrad) Matyáše Korvína pocházela z Neapole a budínský dvůr se stal vůbec prvním centrem renesance mimo samotnou Itálii.

Deset století architektury

Pražský hrad

Do 31. října 2001

Vedle renesanční architektury výstava představuje ještě architekturu románskou, gotickou, barokní, architekturu 19. století a architekturu 20. století.

Architektura renesanční - rozum a cit.
Kurátor: Ivan Prokop Muchka. Architekt: Studio DaM, Richard Doležal, Petr Malinský. 
Letohrádek královny Anny, Královská zahrada Pražského hradu.

Informace o vstupném naleznete ZDE.

Kameničtí mistři pracující v průběhu 16. století na českých a moravských zámcích pocházeli většinou z chudých oblastí na italské straně Alp a v dobových pramenech nejčastěji figurují pod společným příjmením - Vlach. Avšak vysvětlit tuzemskou renesanční architekturu jako pouhý ohlas italského umění nelze. Dokonce i pro "nejitalštější" z českých renesančních staveb, pro Letohrádek královny Anny, bychom v Itálii těžko našli odpovídající protějšek. Pro naše prostředí je typické rozvíjení architektonických forem, které se uplatňovaly v Itálii na konci 15. století, ale v tamní architektuře následujícího století se téměř nevyskytují. Typickým příkladem mohou být arkádové dvory českých a moravských zámků.

Tvůrci výstavy se omezili na téma města. Znamená to samozřejmě zúžení problematiky renesanční architektury, ale tento krok má logiku i půvab. Renesance vznikla v městském prostředí a měšťané také byli aktivními stavebníky; vedle zámků jsou u nás městské celky nejcharakterističtějšími renesančními památkami. Z období renesance navíc pocházejí první teoretické spisy o urbanismu a obrazy ideálních měst.

V jejich duchu se nese i model ideálního města, který vznikl v prvním patře Letohrádku královny Anny. Z rozměrných černobílých fotografií významných domácích staveb je zde v téměř reálném měřítku vybudováno náměstí dokonalého, nikdy neexistujícího renesančního města. Iluze prostorovosti je dále posílena tím, že podloubím některých domů lze volně procházet. Takováhle návštěva "skutečného" renesančního města je nakonec možná poučnější než celá hora plánů a popisných tabulí.

Model ideálního města je součástí rozsáhlé výstavy Deset století architektury.

Model ideálního města je součástí rozsáhlé výstavy Deset století architektury.