"Nadfotografický", interpretačně ambiciózní záměr má svoji autorskou logiku, danou setrvalým přístupem Pavla Štechy k tvorbě; srozumitelně se o něm rozepisuje Antonín Dufek, když na konci knihy hodnotí fotografovu cestu. Štecha totiž od počátku 70. let inklinoval k mezioborové spolupráci, stýkal se s architekty či se sociology. Uvažoval a fotografoval i pod jejich vlivem, veden či inspirován jejich poznatky a náhledy. Byl a je fotografem vytříbeným, obrazově brilantním, ale i kooperujícím a užitým. Programově snímal určité sociologické jevy, dokumentoval architekturu. V knize tento nadfotografický rozměr zastupují texty publicisty Ivana Hoffmana.
Na přebalu se nachází mnohokrát publikovaná fotografie do půl těla svlečeného chataře v montérkách opřeného o rýč. I četné další snímky zařazené do knihy jsou relativně známé, opakovaně tištěné, stvrzující autorovy vizuální kvality. Kritérium bilančního "best of" je zde téměř naplněno, ale skutečně jen téměř. Neboť tu nemá jít ani o důkladnou autorskou bilanci, ani o ryze obrazový koncert nejpůsobivějších fotografií. Šestnáct několikařádkových textů Ivana Hoffmana - sentencí, jež uvažují nad národní povahou a českými dějinami, a přitom se často snaží mít před očima Štechovy snímky - sune publikaci do meziprostoru, jenž se však ukazuje být nepřínosný.
Hoffman obecně uvažuje; kupříkladu vedle fotografie lidí cosi hromadně sledujících z balkonů činžáku je psáno: "Každá doba nabízí své šance a výzvy. Své, nikoli jiné. Několikrát za život se několika málo lidem přihodí, že se stanou subjektem dějin. Všichni pak jsme denně jejich objektem. Nezaslouženě i bez viny." Sám o sobě ten text příliš neobstojí; je to formulace více než přibližná. Přilepena k dotyčnému snímku, zbytečně "fedruje" jeho smysl. Jindy komentátor fotografie téměř popisuje - třeba text vedle záběru lidí tlačících se na dveře libereckého obchodního domu začíná větou: "Být ve výhodě, mít výhodu, výhodně cosi pořídit."
A soubor dokumentů o prožívání volného času (nohejbal, lyžování, kanoistika, turistika, otužilci) je otevřen textem: "Vynucený zážitek kolektivu? Stát věděl, co je pro nás dobré, a pečoval o naši vzájemnost. Po mafiánsku činil nabídku, kterou nelze odmítnout. Jak příjemné: být vřazen mezi ostatní, násilím zbaven ostychu a zábran. Ke vzájemnému prospěchu povinně si být určeni." Ovšem soubor je otevřen - hned vedle citovaných slov! - snímkem holčičky, která se na ruzyňském letišti oddělila od lidí čekajících u okénka a hraje si s panenkou. Kromě následujícího záběru žen sešikovaných na Strahově při spartakiádě zde Hoffman prostě vnucuje náhled, který Štechovy víceznačné pohledy významově zužuje.
Při komponování fotografií s texty si tvůrci musí počínat nanejvýš obezřetně. Jak postupovat v případě "mezioborového" Pavla Štechy, kde se kombinace nabízí? Asi by bylo výstižnější proložit jeho snímky holými sociologickými fakty (jimiž byl ostatně Štecha občas při práci vybaven), nebo naopak s citem a uvážlivostí vedle záběrů položit slova z děl literárních či esejistických. Ale nejlépe by bylo nechat ty fotografie mluvit nerušeně a pouze na konci knihy je doprovodit výkladem Antonína Dufka. Snad je nápad s Hoffmanovými "přípodoteky" výrazem (sebe)nejistot, které si Štecha v sobě nese a k nimž se v tomto listě přiznal loni 8. prosince v rozhovoru s Karlem Hvížďalou. Je však nutné Pavla Štechu ujistit, že jeho fotografie velmi dobře obstojí i bez hoffmanovských průpovídek!
|
Pavel Štecha | |
| Texty | Ivan Hoffman, Antonín Dufek |
| Překlad | Derek Paton |
| Grafická úprava | Jaroslav Bárta |
| Vydal | Jaroslav Bárta - Studio JB, Lomnice nad Popelkou 2001 |
| Rozsah | 136 stran |
| Náklad | 1200 výtisků |
| Cena | neuvedena |
Hoffman obecně uvažuje; kupříkladu vedle fotografie lidí cosi hromadně sledujících z balkonů činžáku je psáno: "Každá doba nabízí své šance a výzvy. Své, nikoli jiné. Několikrát za život se několika málo lidem přihodí, že se stanou subjektem dějin. Všichni pak jsme denně jejich objektem. Nezaslouženě i bez viny." Sám o sobě ten text příliš neobstojí; je to formulace více než přibližná. Přilepena k dotyčnému snímku, zbytečně "fedruje" jeho smysl. Jindy komentátor fotografie téměř popisuje - třeba text vedle záběru lidí tlačících se na dveře libereckého obchodního domu začíná větou: "Být ve výhodě, mít výhodu, výhodně cosi pořídit."
A soubor dokumentů o prožívání volného času (nohejbal, lyžování, kanoistika, turistika, otužilci) je otevřen textem: "Vynucený zážitek kolektivu? Stát věděl, co je pro nás dobré, a pečoval o naši vzájemnost. Po mafiánsku činil nabídku, kterou nelze odmítnout. Jak příjemné: být vřazen mezi ostatní, násilím zbaven ostychu a zábran. Ke vzájemnému prospěchu povinně si být určeni." Ovšem soubor je otevřen - hned vedle citovaných slov! - snímkem holčičky, která se na ruzyňském letišti oddělila od lidí čekajících u okénka a hraje si s panenkou. Kromě následujícího záběru žen sešikovaných na Strahově při spartakiádě zde Hoffman prostě vnucuje náhled, který Štechovy víceznačné pohledy významově zužuje.
Při komponování fotografií s texty si tvůrci musí počínat nanejvýš obezřetně. Jak postupovat v případě "mezioborového" Pavla Štechy, kde se kombinace nabízí? Asi by bylo výstižnější proložit jeho snímky holými sociologickými fakty (jimiž byl ostatně Štecha občas při práci vybaven), nebo naopak s citem a uvážlivostí vedle záběrů položit slova z děl literárních či esejistických. Ale nejlépe by bylo nechat ty fotografie mluvit nerušeně a pouze na konci knihy je doprovodit výkladem Antonína Dufka. Snad je nápad s Hoffmanovými "přípodoteky" výrazem (sebe)nejistot, které si Štecha v sobě nese a k nimž se v tomto listě přiznal loni 8. prosince v rozhovoru s Karlem Hvížďalou. Je však nutné Pavla Štechu ujistit, že jeho fotografie velmi dobře obstojí i bez hoffmanovských průpovídek!
 Pavel Štecha: Jmenování 1. československé vlády, 1989. |
 Pavel Štecha: Listopad 1989. |
 Pavel Štecha: Praha, 1979. |
 Pavel Štecha: Otava, 1978. |
 Pavel Štecha: Teplice, 1985. |
 Pavel Štecha: Vojenská přehlídka, 9. 5. 1980. |
 Pavel Štecha: Praha, 1976. |
 Pavel Štecha: Praha, Václavské náměstí, 1989. |
 Pavel Štecha: Praha, srpen 1968. |
 Pavel Štecha: Slapy, z cyklu Majitelé chat, 1970-72. |
 Pavel Štecha: Praha, 17. listopad 1989. |
 Pavel Štecha: Pohřeb Jana Palacha, 1969. |
 Pavel Štecha: Praha, z cyklu Doprava ve městě, 1974-78. |
 Pavel Štecha: Ostrava, Přívoz, 1983. |
