Soubor Otčenáš předloni nabídla Uměleckoprůmyslovému muzeu k vystavení švýcarská Nadace Neumann, která vlastní jeho originální předlohy. „K Otčenáši jsem se dostala ve sbírkách nadace v roce 1974. Tehdy jsem pochopila, že Mucha nebyl jen tvůrce plakátů a dekorativní návrhář, ale opravdový umělec a myslitel. V každé z ilustrací se ukrývá spousta odkazů k theosofii a svobodnému zednářství,“ vysvětluje spoluautorka výstavy Anna Dvořáková.
Také Otčenáš Alfons Mucha vystavoval na pařížské světové výstavě. Vyšel v nákladu 510 výtisků, z toho 120 kusů v češtině. Publikace k nynější výstavě uvádí, že v české verzi dorovodných textů zednářská a rosenkruciánská terminologie chybí. Prý proto, že ve Francii kniha směřovala na úzký okruh zasvěcenců, kteří se dokázali v zakódovaných významech orientovat.
Češi beztak pro tu knihu příliš pochopení neměli. Dvořáková v textu cituje dobovou kritiku symbolisty Karla Hlaváčka obviňující Muchu z vytváření laciné symboliky, „kterou lze dostati v Paříži za dva, tři sous“.
Přitom je Otčenáš ve srovnání s plátny pro pavilon Bosny a Hercegoviny skutečným uměleckým skvostem. Spoluautor doprovodné publikace Petr Štembera v ní v souvislosti s dobovou reflexí Muchova počinu píše: „Muchovy malby z pavilonu byly komentovány většinou jen stručně, a přiznejme, že celkem oprávněně: šlo o dílo velké spíše svými rozměry.“
Rozměry oněch pláten jsou impozantní. Centrální halu pavilonu země, která tehdy sice patřila pod tureckého sultána, ale fakticky ji obhospodařoval rakousko-uherský mocnář, vyzdobil Mucha pestrými akvarely na jemném plátně. Proti vchodu, nad spektakulární dioráma Panorama Sarajeva, umístil výjev Bosna nabízí své produkty světové výstavě. Okolní stěny pak pokryl několika dlouhými pásy s postavami kočovníků, příchodem Slovanů, křesťanskými věrozvěsty a náměty z bosenských legend. Ne všechny výjevy se zachovaly. Ztracené kusy na výstavě přibližují alespoň fotografie.
Jana Orlíková v publikaci píše, že řada tváří postav se objevuje i na Muchových známých plakátech: „Je to Mucha v okamžiku zlomu. Jeho dekoratérský talent byl na vrcholu, on ale začal usilovat i o duchovní poselství. Obrátil se proto ke slovanské mytologii.“
Na realizaci dalších monumentálních pláten Mucha dlouho sháněl prostředky. Finance nakonec získal od amerického milionáře Charlese R. Cranea. Díky nim začal deset let po pařížské výstavě vznikat hojně diskutovaný cyklus Slovanská epopej.
 Alfons Mucha - Paříž 1900: Příchod křesťanství. |
 Alfons Mucha - Paříž 1900. Fragment horního vlysu s bosenskými legendami - Ivo a Anica. |
 Alfons Mucha - Paříž 1900. Bosenské legendy: Murcia - morová paní. |
 Alfons Mucha - Paříž 1900. Menu restaurace pavilonu Bosny a Hercegoviny. |
 Alfons Mucha - Paříž 1900. Bosenské legendy: Nevěsta Hasanagova. |
