L.Kepler: Hypnotizér (obálka knihy) | foto: Host

RECENZE: Román strhující a napínavý jako akční film je bestsellerem právem

  • 2
Brutální vraždy, únosy dětí, ale hlavně hluboký ponor do myslí zvrácených i zmučených. To je Hypnotizér, kniha, která si skutečně zaslouží označení bestseller.

Varování: nepouštějte se do téhle knížky, pokud před sebou nemáte dva volné dny, abyste stačili těch 540 stránek přečíst víceméně na jeden zátah. Protože od momentu, kdy musíte čtení přerušit, nemyslíte na nic jiného, než jak se k němu co nejrychleji vrátit. Jinak hrozí abstinenční příznaky.

Román (neboť tohle je víc než detektivka) je podepsaný jménem Lars Kepler, za nímž se skrývají skuteční autoři – švédská manželská a spisovatelská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril. V jednom rozhovoru vysvětlili, jak jejich pseudonym vznikl. Kepler je pro ně (podle Alexandra) synonymem objevování nového a Lars je (podle Alexandry) zkrácené jméno Larsson. Tedy Stieg Larsson, jejich krajan, který si trilogií Milénium podmanil čtenářský svět.

Hypnotizér aspiruje na totéž, i když je úplně jiný. Prodej v devítimilionovém Švédsku přesáhl půl milionu výtisků, ve Francii se jen za prvních deset dnů prodalo padesát tisíc, Italové koupili už více než 200 tisíc kusů a podobný úspěch hlásí i další z té třicítky zemí, kde Hypnotizér dosud vyšel. Čím je tedy tak fascinující? Vlastně vším.

Baví vás detektivky?

Objednejte si Hypnotizér na knihy.idnes.cz za 129 Kč.

Porušený slib

Kriminální komisař Joona Linna s rozčepýřenými blond vlasy a "zpěvnou finskou švédštinou", muž, který "vždycky chce vědět všechno", je svým způsobem ideálem policisty. Je odvážný, silný, atraktivní – a přesvědčený, že má vždycky pravdu.

Taky ji má a ostatní pokaždé donutí, aby mu to potvrdili. O jeho minulosti se moc nedovíme, jen tolik, že jeho otce, také policistu, zabil opilec, jehož bité děti šel chránit. Jedné prosincové noci Joona telefonicky vzbudí lékaře Erika Mariu Barka a žádá ho o pomoc.

Erik je expert na léčbu šoků a traumat, léta pracoval pro společnost Lékaři bez hranic a k léčení pacientů využíval i hypnózu. Před deseti lety s ní – z důvodů, které se objasní až mnohem později – přestal a veřejně slíbil, že se k ní už nikdy neuchýlí.

Nyní od něj Joona chce, aby slib porušil: v hypnóze vidí jedinou šanci, jak se od těžce pořezaného a pobodaného patnáctiletého chlapce dovědět, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestřičku. A zachránit před hroznou smrtí zmizelou chlapcovu starší sestru. Erik podlehne, hocha zhypnotizuje a najevo vyjdou šokující věci, vedoucí nejen k dalším vraždám, ale kvůli porušenému slibu i k únosu Erikova čtrnáctiletého
a vážně nemocného syna Benjamína.

Prozradit z příběhu víc by vůči čtenáři nebylo fér. Jen něco naznačme Erikovou úvahou: "Protože minulost není nikdy mrtvá, dokonce ani není minulostí – jak jsem často citoval Williama Faulknera. ... Každý prožitek ovlivnil každou naši volbu – a pokud se jednalo o traumatické prožitky, pak minulost pohltila téměř celou přítomnost."

Jako okem kamery

S výjimkou zhruba stostránkové pasáže vracející se do doby před deseti lety, k Erikově hypnotizérské praxi, je celý román vyprávěn v přítomném čase. Tenhle princip, vyvolávající ve čtenáři dojem, že se na příběhu sám podílí nebo přinejmenším že mu před očima běží akční film, Keplerovi dokonale vyšel.

Navíc dokáže popisem, atmosférou navodit představu duševního stavu. Příklad? Okamžik, kdy Erik pochopí, kdo unesl Benjamína: "Erik seběhne po schodech do vestibulu nemocnice, protlačí se skupinkou mladých lidí s květinami, řítí se po špinavé podlaze kolem starého pána v kolečkovém křesle. ... Proběhne kolem autobusu přímo na ulici a utíká mezi nízkými keři k parkovišti. S klíčkem v ruce běží podél řady špinavých aut ke svému vozu. Odemkne, posadí se, nastartuje a tak prudce vycouvá, až odře bok auta o sousedův nárazník."

A podobně strhujícím způsobem pohlíží Kepler i na své postavy, dívá se do jejich zmučených a zvrácených myslí, v nichž se někdy odehrávají hrůzy snad ještě děsivější, než je pobodaná holčička, navíc rozříznutá vejpůl.

Přidejme brilantní dialogy, neustálé dějové zvraty, kdy se po zdánlivě nalezeném řešení ukáže, že všechno je jinak, skvělé vylíčení vztahů (například manželských trablů Erika a jeho ženy Simony, vzájemné nechuti Erika a jeho tchána, Joony a jeho nadřízených), zamíchejme to všechno a dostaneme chuťově neopakovatelný koktejl.

Jistě, většinu jeho ingrediencí známe odjinud. O brutálních vraždách byly napsány stovky knih, o únosech taky, i ta partička surových dětiček hrajících si na pokémony se čímsi podobá partě z (u nás neprávem zapadlého) románu Miserere od Jeana-Christopha Grangého, slavnějšího svými Purpurovými řekami. Ale ta směs, chuť té směsi...

K čertu, z jakého šejkru ji ten Kepler vyčaroval? A jestlipak se mu povedlo použít ho i na Smlouvu s Paganinim, která má česky vyjít příští rok?

Lars Kepler: Hypnotizér
Překlad Azita Haidarová
Host, 540 stran, cena 349 korun
HODNOCENÍ MF DNES 90%