Zážitky z psychiatrie
Ken Kesey se narodil 17. září 1935 v La Juntě, ve státě Colorado. V roce 1957 studoval divadelní umění na oregonské univerzitě, v letech 1958/59 navštěvoval kurzy tvůrčího psaní na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.
V nemocnici pro veterány si Kesey našel zvláštní brigádu. Testoval účinky halucinogenů a později si přibral ještě noční služby na psychiatrickém oddělení. Zážitky vtělil do své prvotiny Přelet přes kukaččí hnízdo (One Flew Over the Cuckko's Nest), která vyšla v roce 1962 a jejíž popularitu už autor žádným svým dílem nepřekonal.
Rok po vydání románu vznikla divadelní adaptace Dalea Wassermana s Kirkem Douglasem v hlavní roli; premiéra na Broadwayi však byla poněkud rozpačitá a teprve přepracovaná verze z konce šedesátých let se vydala na úspěšné divadelní tažení. Zatímco divadelní Přelet vynášel Kesey do nebes, filmový přepis Miloše Formana z roku 1975 prý nikdy neviděl a ani vidět nechtěl. Těžko říci, jestli za touhle autorovou averzí byl fakt, že filmová práva prodal za pouhých 5000 dolarů. Kesey tehdy producenty filmu, jenž získal pět Oscarů, zažaloval a požadoval prý slíbených pět procent z tržeb. Z procesu nakonec sešlo.
Svoboda nad román
Přes úspěch Přeletu označoval Kesey za své nejhodnotnější dílo druhý román Tak mě někdy napadá z roku 1964, který postavil na napjatém vztahu dvou bratrů, drsného dřevorubce Hanka a nevyrovnaného intelektuála Lelanda. V roce 1971 natočil podle této knížky stejnojmenný film Paul Newman, který se také sám obsadil do jedné z hlavních rolí, jeho protihráčem byl Henry Fonda. U diváků však snímek propadl.
Po románech Přelet přes kukaččí hnízdo a Tak mě někdy napadá autor podle vlastních slov "přešel od literatury k životu". Tak vznikli Merry Pranksters (syčáci či veselí, rozverní šprýmaři) pěstující happeningy. Tahle parta, jejíž vznik inicioval právě Kesey, vyjela v roce 1964 na svůj trip ve školním, psychedelicky zmalovaném autobuse, jehož volat třímal beatnický hrdina Neal Cassady. Cesta, při níž si užívali života a LSD, hnula žlučí americkým úřadům. Kesey byl zatčen za přechovávání marihuany, před trestem utekl do Mexika. Při návratu do USA po něm šli agenti FBI, nakonec roku 1966 stanul před soudem a vyfasoval šest měsíců nucených prací na farmě, pokutu 1500 dolarů a tříletou podmínku. Celou tu vyvedenou historii vylíčil spisovatel a žurnalista Tom Wolfe v roce 1968 v knize The Electric Kool-Aid Acid Test.
Po tomhle testu společenské únosnosti se Kesey usadil v Oregonu. Vzal si svou vysokoškolskou lásku Fay a zapustil kořeny v Pleasant Hillu, kde přebýval v červené barabizně. K literatuře se vrátil na začátku sedmdesátých let. V roce 1973 vyšel svazek Kesey's Garage Sale, Keseyeho výprodej, což je soubor nových i starších próz. Poté psal eseje, povídky i knížky pro děti, choval dobytek. Keseyho třetí a poslední román Námořníkova píseň vyšel v roce 1992. "Sláva není pro spisovatele dobrá. Moc toho nevypozorujete, když jste sám pozorován," říkal Kesey, který v devadesátých letech učil tvůrčí psaní.
Ještě jeden trip
Starý autobus s poznávací značkou Dál (Further) mezitím plesnivěl na mokřálovité pastvině. V roce 1990 si Ken Kesey sice vzpomněl, že by s ním mohl dojet do Washingtonu a věnovat jej svému národu, ale muzea kousek, který se stal symbolem psychedelické éry 60. let, s díky odmítla - prý se jedná o příliš nový exponát.
Až v roce 1997 Kesey s potomkem slavného autobusu a se zbylými šprýmaři naplánoval ještě jeden trip. V modernějším autobuse, vybaveném malým rozhlasovým vysílačem, z něhož měl hrát a promlouvat k okolním řidičům, zamířili do Británie. Třiatřicet let, které uplynuly od posledního šprýmařského výjezdu, si Kesey nepřipouštěl: "Jak říkal Jerry Garcia, dokud přivedeme báby do varu, šedesátá léta nekončí."
|
Fronty před knihkupectvím |
 Ken Kesey |
