Za polárním kruhem odhalí NASA meteorit s otisky mimozemských živočichů. Americký prezident se chystá z objevu učinit trumfové eso své volební kampaně.
Povolaní vědci ale záhy objeví nesrovnalosti, které vedou až k odhalení monstrózního podvodu. Vzápětí se ale stávají terčem elitních jednotek - někdo chce totiž pravdu o podvrženém nálezu navěky umlčet.
Paralel mezi dvěma posledními Brownovými knihami by se dalo najít víc. Roli zabijáků převzala po náboženském fanatikovi Silasovi zvláštní jednotka Delta Force. Pohlednou Sophii nahradila neméně pohledná Rachel.
Co je ale asi nejhorší - kdo četl Šifru mistra Leonarda, případně další Brownovu knihu Andělé a démoni, může si snadno tipnout hlavního padoucha někde ve třetině knihy. V napětí tak může čtenáře držet snad jen zvědavost, jestli Brown opravdu píše pořád podle stejné šablony.
Odpověď zní bohužel ano. Kulisy se sice mění, známé schéma zůstává. Podobný je i styl vyprávění, kdy se děj při přechodu z jedné kapitoly do druhé přesouvá v rychlém sledu tu do Bílého domu, tu na základnu Delta Force či do kanceláře prezidentského kandidáta.
To všechno nic nemění na tom, že Pavučina lží je solidně napsaná, je to napínavá kniha, se kterou čas příjemně ubíhá - na zdlouhavou cestu vlakem či letadlem je to tak mimořádně vhodný společník.
Potíž je spíš v tom, že na český trh přichází Pavučina nedlouho po úspěšné a nápadité Šifře (v originále je tomu naopak, anglicky vyšla Pavučina před Šifrou). A pokud si ji někdo koupí v očekávání podobně zdařilé, propracované a dech beroucí knihy, může snadno podlehnout lehkému rozčarování.
Dan Brown - Pavučina lží |