Fotograficky bohatě vybavená kniha o třech a půl stovkách stran je de facto upraveným a rozšířeným souborným vydáním seriálu, který autor vydával v roce 2004 v časopise Týden. S jedinou výjimkou: závěrečnou kapitolu Odstup nade všechno, která nikoli servilně či obdivně pojednává o Václavu Klausovi, odmítla tehdejší redakce týdeníku uveřejnit a Kosatík text s úspěchem nabídl Kavárně MfD. Tam vyšel v lednu následujícího roku.
Václav Klaus - Odstup nade všechno
|
Není příliš pravděpodobné, že by nám někdy o situaci, v které se nacházíme, řekl něco "masarykovsky" ostrého - a zároveň pravdivého. Spíš nám nabídne, abychom se společně s ním kochali vlastní fasádou. Určitě ho ještě mnohokrát uvidíme mezi zpěváky a sportovci, není však jisté, zda ještě někdy vystaví všanc svůj názor. Máme v čele státu člověka, který neomezuje audienční čas svým lichotníkům. Tento prezident nám o nás bude vždycky říkat pěkné věci, protože je o sobě chce slyšet i on sám.
Název knihy včetně podtitulu 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života je poměrně vágní, jednoznačnou nápovědou jsou nicméně portréty na obálce. Kosatík postupuje víceméně chronologicky, první kapitola je věnována Františku Palackému, poslední Václavu Klausovi.
Na to, kdo jsou "nejvýznamnější osobností veřejného života", je samozřejmě možno mít různé pohledy. Pro Kosatíka to jsou zejména profesionální politici (resp. představitelé různých oborů, kteří se však proslavili zejména jako politici), na druhém místě pak literáti, i ti ovšem především takoví, kteří se značnou měrou s politikou "zapletli".
Esejisticky laděné Kosatíkovy texty nejsou v žádném případě "rozšířenými slovníkovými hesly" či profilovými zkrácenými biografiemi objektů jeho zájmu: základní životopisná data jsou "odbyta" vždy ve stručném vloženém boxu. Autor se snaží vždy vykreslit portrét myšlení a odkazu té které osobnosti.
Jednoznačně pozitivní na knize je to, že se Kosatík nesnaží o za každou cenu objektivní portréty "bez chuti a zápachu" a využívá vlastní názory, které jsou podloženy studiem pramenů. Z některých textů je jednoznačně cítit vztah autora k popisované osobnosti - byť ne v takové míře jakou vpustil třeba do své slavné knihy Intelektuálové populární britský autor literatury faktu Paul Johnson.
Citelné osobní zaujetí ostatně Kosatíkovu tvorbu provází odjakživa, v Českých demokratech je ale patrnější a v mnoha případech možná i provokativnější. Už samotné zařazení některých osobností typu Karla Sabiny nebo Zdeňka Nejedlého do tohoto cyklu (jakkoli autor svoje důvody vysvětluje) je jistě diskutabilní; ale Kosatík narušuje i obecně zažité pohledy na některé velmi známé osobnosti, např. Karla Čapka.
Právě v tom se ale Čeští demokraté odlišují od jiných, podobně podaných knih. Totiž: i profilové texty (či časopisecké články, chceme-li) na zdánlivě ze všech stran probraná témata lze stále ještě nahlížet erudovaně, poutavě a z neběžných úhlů.
