Zmíněný francouzský kritik by nyní mohl být nadmíru spokojen: román La Ignorancia pojednává "O návratu do vlasti, kterou už nepoznáváme" - jak nadepsal recenzi švýcarský deník Basler Zeitung. List cituje z Kunderovy francouzsky psané knihy esejů Umění románu (L'art du roman, 1986), ve které autor uvádí pojmy, s nimiž pracuje. "Kundera, věrný své vypravěčské technice, též v románu La Ignorancia vydatně pracuje s výpustkami, se změnou perspektivy, s esejistickými vložkami a definicemi pojmů," uvádí list a dodává: "La Ignorancia, jak zní titul knihy, znamená nevědomost a souvisí se španělským výrazem la anoranza, tedy stesk." V článku také čteme: "Je těžké porozumět Kunderovým postavám, nesledujeme-li společenské a politické okolnosti, za kterých tyto postavy vyrostly a v nichž žijí."
Španělská kritika na adresu románu La Ignorancia nešetřila chválou, informoval Frankfurter Allgemeine Zeitung: španělský list La Vanguardia oslavoval autora, který znovu nalezl svou "dřívější obdivuhodnou sílu". Noviny ABC uzavřely recenzi slovy "nezbytná kniha" a deník El Pais uvedl, že La Ignorancia je "románem v pravém smyslu slova". Nelze přehlédnout, že recenzent tohoto významného madridského deníku oceňuje právě ty rysy Kunderova psaní, proti kterým mívají dodnes výhrady jeho (zejména čeští) odpůrci. Příběh protagonistů cestujících po letech exilu do vlasti je prý protkán sérií vypravěčových úvah o nostalgii, o čase, o paměti, "které Kundera předkládá s obvyklou lehkostí". Spisovatel neváhá vstupovat do děje v první osobě; tyto situace, ve kterých se autor tváří, jako by věděl všechno, však "nenarušují svébytnost jeho postav". A právě v tom podle španělského recenzenta spočívá skutečný dosah jeho vyprávění, neboť Kunderovy postavy jsou vytvořeny s patřičnou silou.
List Frankfurter Allgemeine Zeitung v závěru článku uvedl, že na rozdíl od nadšených reakcí španělských kritiků stačí, označíme-li nejnovější Kunderův román za knihu, kterou stojí za to číst. Ve srovnání s ohlasem románu Nesmrtelnost, který prominentní německý kritik Marcel Reich-Ranicki kdysi neváhal počastovat výrazem pseudofilozofie, setkává se nyní nicméně Kundera v citovaném listu s hodnocením jednoznačně pozitivním. "Málokterý slavný spisovatel, snad s výjimkou Güntera Grasse, byl za své pozdní dílo tak vydatně krákán za vlasy jako Milan Kundera," znějí úvodní slova článku. Počínaje osmdesátými lety, kdy vyšla Nesnesitelná lehkost bytí, k nám podle německého recenzenta promlouvá z Kunderovy tvorby "nový evropský styl, lehkou rukou psaná a inteligentní směs eseje a románu, sféry politické a soukromé, směs teorie dějin s autorovou radostí dívat se kolem sebe. (...) Nikdo jiný nedokázal na tak málo řádcích postihnout slabomyslnost komunismu sovětského typu."
A nikdo jiný - píše dále frankfurtský list - neuměl v podobných případech tak rozhodným způsobem uplatnit smysl pro humor. Ničí hrdinové prý nejsou přemísťováni z ulice do postele a do zvalchovaného ložního prádla rychleji než právě hrdinové Kunderovi. Kdo zná antikunderovskou filipiku Milana Jungmanna z poloviny 80. let či popuzený výrok Alexandra Tomského, označivšího Nesnesitelnou lehkost bytí za intelektualizovanou pornografii, pobaven si nyní přečte slova německého recenzenta: "Tím, že jeho eminentně politické postavy mají něco nejen v hlavě, nýbrž i mezi nohama, odlišoval se už od počátku Kundera od ostatní východoevropské disidentské literatury."
Zatímco po vydání Kunderových předchozích francouzsky psaných románů se mohli kritici, již tomuto autorovi nejsou nakloněni, odvolat na některé negativní reakce a hovořit o rozpačitém, ba nevlídném přijetí, kterého se knihám ve Francii dostalo, případ románu La Ignorancia se zatím rýsuje jinak - soud recenzenta deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung poukazuje stejně jako jeden ze zmíněných španělských listů na návrat Kunderových někdejších tvůrčích sil. "Kundera disponuje neomylným smyslem pro ztroskotání, která vyplývají z dobrých úmyslů. Neboť co vypadá jako dobrý úmysl, je ve skutečnosti jen polovičatým činem (...). Sám čas, spojenec politických projektů i soukromých snů, se tak stává velkou ničivou silou. Chladné kouzlo knihy spočívá v tom, že jsou v ní zbaveny svého kouzla pojmy jako vlast, stesk a touha po domově. (...) Čtenář, i když se nechá na jevišti bavit Kunderovými triky, cítí existenciální vážnost, která zůstává schována za kulisami."
