"Kupujte, kupujte, kupujte," vyzýval literární debutant přítomné. "Jsou to historky, které jsem psal v letech 1970 až 1990, některé z nich vyšly začátkem 90. let v časopisu Reflex," uvedl. Přiznal, že se vydal na dráhu spisovatele, a nemůže se tedy vymlouvat na kameramana, střihače či producenta, že mu dílo pokazili.
Kmotry, dokumentaristky Olga Sommerové a Olga Špátová útlou knížku doslova zahltily filmem, když ji omotaly jedním z Němcových opusů. "Je mi ctí pokřtít knihu, kterou jsem nečetla," řekla první. Její dcera dodala, že se právě kvůli Němcovi třikrát hlásila na režii na FAMU.
Na své si na stránkách Němcovy knihy přijdou běžní čtenáři i kolegové z branže. Autor totiž píše s velkou sebeironií, je nemilosrdný k sobě i k ostatním. Popisuje bohémský život zasvěcený filmu, kdy se s větším či menším úspěchem pokoušel po ohromujícím nástupu v nové vlně domácí kinematografie 60. let prosadit i po zlomu vyvolaném okupací Československa v roce 1968.
Nestandardní osobnost s duší věčného provokatéra žije nestandardní život za všech okolností, v Československu i v exilu, nejprve v Evropě a poté v nově nalezeném domově ve Spojených státech.
Povídky sdělují hodně o atmosféře doby i o autorově houževnaté nepoddajnosti. A to i tehdy, když jejich obsahem jsou drobné příhody, milostné pletky, souboje s režimem, zápolení s pokušeními, vtípky i osudové zvraty. Je na čtenáři, aby posoudil, co z těchto čtivých ironických črt psal život a co fantazie.
Filmový režisér Jan Němec vydal knihu povídek Nepodávej ruku číšníkovi
"Když jsem nemohl filmovat, tak jsem buď fotil, nebo psal poznámky či skici, takže základem této knížky byly drobné zápisky, které jsem potom dal dohromady," řekl Němec. "Materiálu mám dobře dvakrát tolik," dodal tento pozorovatel světa, který dovede spojit věci obecné a politické, osobní a intimní do jednoho celku. Vyznává prý úhel pohledu spisovatele Jaroslava Haška, protože si myslí, že "sranda jako v márnici" k životu patří.
Letos v červenci oslavil režisér a pedagog Jan Němec pětasedmdesátiny. Po Démantech noci byli jeho druhým filmem povídkoví Mučedníci lásky, kde se v jednom ze tří příběhů mihla jeho pozdější druhá manželka zpěvačka Marta Kubišová. Poprvé byl ženatý s filmařkou, spisovatelkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou, potřetí se oženil v emigraci, čtvrtou svatbu měl v dubnu 2003.
Němcovu kariéru přerušila normalizace, po zákazu natáčení v roce 1974 emigroval. Odešel do Německa, později do USA. Po návratu těžko hledal témata, která by přitáhla kritiku a diváky. Průlom přišel až po snímku Noční hovory s matkou z roku 2000, na který věčný experimentátor navázal filmy Krajina mého srdce, Toyen a Heart Beat 3D. Za své snímky získal řadu cen, má i domácí vyznamenání včetně medaile Za zásluhy, kterou mu udělil v roce 2002 Václav Havel.
