Sličně graficky zpracovaný a ilustrovaný výbor systematicky pokrývá všechny oblasti Charmsovy tvorby - básnickou, prozaickou, divadelní (včetně stěžejního díla Jelizaveta Bam), texty pro děti, ukázky z dopisů, svérázných filozofických úvah, vlastních zápisků i deníků.
Pro Charmsův rukopis je typická absurdita, grotesknost, vypjatá fantazie. Autor ve své různorodé a s přihlédnutím k délce života i relativně bohaté tvorbě lecčím předjal některé pozdější směry západní literatury, minimálně existencialismus a absurdní drama.
Zároveň ale navazuje na některé autory starší ruské literatury - v tomto smyslu bývá nejčastěji zmiňována gogolovská satirická linie.
Ostatně, klasická ruská literatura byla Charmsovi nejen vzorem, ale také zdrojem témat k velmi vtipným "intelektuálním" anekdotám, které patří k tomu nejzábavnějšímu z jeho tvorby. Ani ty v aktuálním výboru nechybějí.
Neznámý pohled na Charmse přináší oddíl Nové extrémní taškařice s podtitulem Drsárny, prasárny a erotické fantazie. Obsahuje naturalistické básně a povídky, které v samotném Rusku oficiálně poprvé vyšly teprve před pěti lety.
Charms nicméně v žádném případě nebyl žádný bezuzdný humorista. Mnohé z jeho hříček mají silně temné podtóny a ukázky ze soukromých zápisů jej představují především jako člověka, stíhaného těžkými depresemi, jakkoli i jimi probleskuje záliba v absurditě a mystifikaci.
Daniil Charms, vlastním jménem Daniil Ivanovič Juvačov, se narodil v roce 1905 v Petrohradě do rodiny odpůrce carského režimu. Už jako mladík měl pověst výtržníka s uměleckými sklony.
Ve dvaceti letech založil s básníkem Alexandrem Vvěděnským a dalšími umělecké sdružení Činaři, o rok později spolupracuje se slavným malířem Kazimirem Malevičem a snaží se sjednotit celou tehdy už "Leningradskou" uměleckou avantgardu.
V roce 1927 zakládá Sdružení reálného umění OBERIU, jež je napadeno stalinistickými aktivisty, v roce 1931 zakázáno a Charmsovi je nadále znemožněno publikovat s výjimkou veršů pro děti v časopise Ježek.
V průběhu 30. let je jako odpůrce komunistického režimu několikrát vězněn či vyhoštěn. Roku 1937 přichází zákaz publikování všech textů včetně dětských. Jeho psaní "do šuplíku" se radikalizuje.
Roku 1941, dva měsíce po napadení Sovětského svazu Německem, je Charms zatčen a koncem roku jako duševně nemocný zbaven trestní odpovědnosti. Podle oficiálních údajů zemřel 2. února 1942 v souvislosti s transportem na vězeňskou psychiatrii v Novosibirsku. Roku 1956 byl rehabilitován.
Daniil Charms - Čtyřnohá vrána a nové taškařice
Vyd. Argo, Praha 2007, 284 stran
Vybral a přeložil Ondřej Mrázek
Ilustrace Darja Čančíková, grafická úprava Martina Nováková
