Z milostných a rodičovských témat nevybočuje ani kniha poslední, Banánové chybičky, která nedávno vyšla v padesátitisícovém nákladu. „Milí čtenáři, nečeká Vás drama, román ani básně. Jen strašné zoufalství, drsné děti, zkřehlé naděje, krutí milenci, jadrné glosy, ambiciózní blondýny, bolavé touhy, žárliví manželé, zraňující vášně, nespokojené matky, cynické rady a nezapomenutelné okamžiky,“ píše Halina Pawlowská v předmluvě.
Sršíte nápady, jak překonat komplexy, citové a rodinné trable. Řídíte se sama svými návody?
Pochybuji, že srším něčím vůbec. Snad jen se přímo hroutím z toho, že bych měla zrovna dělat něco jiného, než dělám. A komplexy - rady nerady - mám pořád. V poslední době však praktikuji poměrně nevtipný, ale dost zaručený recept. Dívám se vzhůru a říkám: „Děkuji ti za vše, Pane Bože, já přece VÍM, že by to mohlo být všechno mnohem mnohem horší!“
Na nedávném veletrhu Svět knihy bylo rušno kolem manželů Peaseových, taktéž autorů knih s návody na šťastnější život. Čtete podobné rady i od jiných autorů - a pomohly vám někdy?
Nečtu návody na šťastný život. Myslím, že vím, že ke štěstí člověka je nutná láska, naděje a touha. Můj táta měl život těžký v tom, že nemohl dělat, co chtěl, ale jsem přesvědčena, že zároveň ta touha, to chtění a očekávání byly důvodem, proč byl do posledního dne silný, „mladý“ a plný radostného očekávání.
Znáte někoho, komu vaše knihy skutečně pomohly zvládat napětí a manželské lapálie?
Vím, že mi hodně žen napsalo, že jsem jim pomohla, když byly nemocné, opuštěné a měly pocit, že se nikomu nelíbí. Mám taky příznivce mezi muži. Je jim většinou kolem šesti let a v jedné mateřské školce se jeden z mladých pánů nechal slyšet, že jsem „kočka“. Ale největší radost mám, když mě pochválí starší dámy a džentlmeni kolem osmdesáti. Jsem poctěna, že mluvím řečí, která i jim je blízká.
Myslíte, že píšete spíše pro ženy? Nebo pro muže?
Asi ze šedesáti procent mě čtou ženy. Jsem žena a asi dokážu vyjádřit ty temné tenze lovce, které v sobě žena má, když se žene za svou mužskou kořistí. Anebo za svou vlastní seberealizací. Jak která a jak kdy…
Existuje podle vás ženská literatura, ženský způsob psaní?
Ne. Tato kategorie by neměla existovat. Fakt však je, že poslední dobou občas nacházím knihy, v kterých je banální blábolení na téma: „My ženské to máme těžký!“ „Dvě domácnosti na krku…“ „Furt jen žehlím…“ atd. atp. Ale to není literatura. To jsou jen „výkřiky“ do časopisů a příruček.
Knížky určené především ženám jsou nejen u českého čtenářstva bestsellery - vezměme Olgu Sommerovou, Helen Fieldingovou, vás a třeba i další autorky z Motta. Proč myslíte, že jsou tak úspěšné? Máte vysvětlení pro svůj vlastní úspěch?
Ano. Myslím si, že píšu dobře. Že jsem napsala dobré inscenace, povídky, filmy i scénáře. Olga Sommerová zas perfektně natočila filmy a Helen Fieldingová má úžasný talent!
Je těžší psát o ženách než o mužích?
Není. Proč? Vždyť ženy i muži z masa a kostí jsou…
Často ve svých glosách a humoreskách zmiňujete nejrůznější příhody a zážitky. Vymýšlíte si?
Situace si často vymýšlím. Pocity jsou autentické. Občas popíšu i to, co se mi stalo. Je to většinou méně uvěřitelné než to, co nikdy nebylo.
Kdo je vaším nejčastějším zdrojem historek?
Duše má a duše mých přítelkyň. Taky touhy a vášně mé dcery a zranitelnost mého syna. Pochopitelně i láska a určitá „syrovost“ mé maminky a trpělivost mého muže. A taky mé plány. Co bude…
V úvodech ke svým knihám mluvíte často o svém psaní sebeironicky: že to nejsou knihy v pravém smyslu, ale lehce odposlechnuté poznatky, že se týkají těch nejspodnějších stránek života. Nemrzelo vás nikdy, že vaše současná tvorba zůstává u těch lehce psaných rad do života, vtipných glos a poznámek?
Nemrzí. Nemyslím si, že vtipné glosy jsou méně hodnotné než trilogie. Ostatně - on Hašek o svých povídkách taky nemluvil jako o světových veledílech a Hemingway jednu dobu co napsal, to propil.
Že o vás, ač počtem knižních titulů a náklady svých knih konkurujete Michalu Vieweghovi, mnohem méně referuje literární kritika?
A co by asi tak psala?! Že píšu fragmenty ze života? No… mohl by se občas někdo zmínit o Peteru Altenbergovi, jehož povídky často nepřesáhly 15 řádek, nebo o Fulghumovi, že ho čtou všude na světě. Ale - znají je kritici vůbec? Já myslím, že kritika mě nepovažuje za autorku, protože jsem týdně v TV. Ačkoliv paradoxně - tam jsem se dostala jen díky tomu, že jsem autorka!
Chystáte filmový scénář o ženách. O čem bude a kdy se plánuje jeho uvedení?
Nevím o tom ještě nic. Jen lehké chvění v žaludku mi napovídá, že to bude komedie, smutná a jemná a rychlá a o sexu.
Předchází vás pověst nákladné autorky, která za autorské čtení žádá na tuzemské poměry vysoké honoráře. Pokud je to pravda, proč?
Nikdy jsem neměla „autorské čtení“ za peníze. Za peníze mám divadelní představení. „One Woman show.“ Podobný žánr, s jakým vystupoval Miroslav Donutil, a s menším honorářem.
Vlastně ještě jedna obligátní otázka, kterou spisovatelé nesnášejí. Co vás přivedlo k psaní - proč píšete?
Protože je to jediné, co umím, protože jsem přesvědčená, že mě to hrozně baví, a protože… mí čtenáři mi rozumějí! (Občas.) A taky, nezapomeňte, můj otec byl básník a chtěl mít dceru-spisovatelku! Velkou spisovatelku. No… a já velká jsem. A… spisovatelka jsem taky…
 |
 Halina Pawlowská s cenou TýTý za pořad Banánové rybičky. |
 Halina Pawlowská |
 |
 Halina Pawlowská se smála i bála - že na vysokých podpadcích upadne.(15.2. 2003) |
 Halina Pawlowská |
