RECENZE: Miloš Urban napsal erotický román. Spíše však vypráví o touze

Miloš Urban se v nové knize Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu vydává do světa fotografie, PR a ženského přemýšlení. Nakonec mu to vychází, jen se k tomu čtenář, který je u autora zvyklý na jiný žánr, musí dopracovat.

Charakteristika v úvodu by mohla vzbudit dojem, že se Urban rozhodl rozvířit stojaté vody žánru, kterému vládne Michal Viewegh. Ale to neplatí. Závěrka se točí kolem amatérského fotografa Matěje, který potkává třiadvacetiletou Věru.

Dívku v začarovaném kruhu, který tvoří nezajímavé studium genderové problematiky, přítel s násilnickými sklony a nevyřešený vztah s otcem. Zprvu nedůvěřivé Věře, která se ostýchá Matějovi postavit před fotoaparát, díky čím dál většímu zájmu fanoušků o její snímky na internetu roste sebevědomí.

Stejně tak Matějovi, který dosud považoval své fotografie za průměrné, nyní chodí nadšené i pobouřené reakce. Pro jedny je umělcem s talentem pro erotickou fotografii, pro druhé jen sexistou. Jedno však vidí všichni jasně – mezi ním a Věrou funguje jasná a neodmyslitelná chemie, od začátku až do konce knihy.

Jen škoda, že tuto chemii nezvládl Urban vybudovat i mezi příběhem a čtenářem od úvodní věty. Prvních sto stran působí z velké části jako zdlouhavá předehra sestávající z popisu fotografování jakési mladé ženy. Čtenář asi do jisté míry pochopí některá základní pravidla spojená s focením, kvůli tomu však Urbanovu knihu do ruky nebral.

Nevyrovnané a zmatené dívky

Na atraktivitě začíná příběh nabírat ve chvíli, kdy do něj vstoupí Věřiny spolužačky a hlavně aféra spojená s Matějovou prací v jedné z nejvlivnějších reklamních agentur v Česku. Urban v ní otevírá téměř detektivní zápletku s trochu očekávatelným, avšak citlivě a lidsky sděleným rozuzlením. Ač podtitul mluví o happy-endu, autor podává příběh tak, že čtenář ani po žádném vyloženě šťastném konci netouží.

Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu

70 %

Miloš Urban

Argo, 2017, 264 stran

Muži jsou v Urbanově knize tentokrát nositeli rozumnějších rozhodnutí, zatímco ženy, možná ještě dívky, působí jako silně nevyrovnané a zmatené osobnosti. Až ten zvláštní protiklad bije do očí.

Nakladatelství Argo Závěrku avizuje jako erotickou novelu. Ve skutečnosti tomu tak není. Několik intimnějších momentů najít lze, erotikou se to však příliš nazývat nedá. Vypráví se spíše příběh o touze někomu patřit a o různých prostředcích, za jejichž pomoci jsme toho schopní dosáhnout. S lehkou příměsí fotografického názvosloví.