RECENZE: Zavřela jsem oči a uviděla zelený vlak, líčí Patti Smithová

Rockerka Patti Smithová se nedávno uvedla drobným přešlapem při předávání Nobelových cen, kdy zapomněla text písně Boba Dylana. Její kniha M Train s podtitulem Vzpomínky však ukazuje, že paměť má stále velmi dobrou – a taky má co říci.

Autorka knihu nazvala „automapou svého života“. M Train je vlakem vzpomínek a zároveň denního i nočního snění. Je to místo v čase a prostoru, kde se propojuje staré s novým, minulost s přítomností. Nejlépe atmosféru díla navodí krátká věta, která poodhaluje tajemství jeho názvu: „Zavřela jsem oči a uviděla zelený vlak s písmenem M v kroužku; vybledlá zelená, jako záda modlící se kudlanky.“

Vlak naložený texty z let 2011–2013 se rozjíždí v malé kavárně Café’Ino, kam se Patti Smithová každé ráno vydává na šálek černé kávy. V knize navštíví i další kavárny a čtenář jde tam, kam míří Smithová.

M Train je plný vzpomínek z cest, zážitků, odkazů na oblíbené spisovatele i televizní pořady. Místy podává hluboký náhled do nitra autorky, jindy jako by čtenář byl jen pozorovatelem všedních věcí. Obsahuje i sbírku všech možných posedlostí, třeba když se Patti Smithová s nesmírným zaujetím hrouží do díla svých milovaných autorů. Ať se věnuje literátovi, nebo kávě, neváhá jít do detailů a dává možnost prožívat s ní dobrodružství z knih Haruki Murakamiho nebo Henninga Mankella. Velkou vášeň chová zejména k detektivkám.

M Train

85 %

autor: Patti Smithová

nakladatel: Dokořán

překlad: Lýdie Kárníková

248 stran, 298 Kč

Dílo je protkáno polaroidovými fotkami, které pořídila většinou sama autorka. Kromě cest a kaváren dokumentuje i nejrůznější předměty patřící spisovatelům nebo malířům, které Patti Smithová obdivuje, ať už jde o psací stroj Hermana Hesseho nebo berle Fridy Kahlo.

Jako každá kniha Patti Smithové je i ta nejnovější velmi poetická, něžná a plná úcty. Dokáže se zvláštním klidem vylíčit i groteskní historku ze setkání Klubu kontinentálního driftu, kterého se stala náhodou členkou. Při své řeči se jí totiž podařilo nechtěně rozrušit osazenstvo nejen přemírou poetiky, ale i nepodloženými domněnkami ze života meteorologa a objevitele Alfreda Wegenera, jehož klub uctívá. Situaci líčí tak mile, že nezbývá než se pousmát.