Valdštejn vystupoval jednou jako horkokrevný povýšenec, štvaný touhou po pomstě své uražené ješitnosti, jindy jako chladný taktik usilující o českou královskou korunu, tu jako nerozhodný, nemocí zmítaný konspirátor, ale i jako oběť intrik osobních či politických nepřátel.
Logické dedukce selhávaly a selhávají před bariérou mnohem obecnějších otázek, ale též před výjimečným postavením a kromobyčejnou životní poutí generalissima. Proměna chudého českého pána v zámožného Moravana, poté nejbohatšího aristokrata monarchie v nepostradatelného vojenského organizátora, v říšského knížete a nakonec v opovrhovaného zrádce je příliš provázána s překotným vývojem habsburského soustátí v bělohorské době a s nepřehledným systémem evropské politiky. Valdštejnova exekuce v Chebu roku 1634 i další otázky vojevůdcova působení nejsou dodnes spolehlivě vysvětleny a stále poutají pozornost historiků.
Početnou "valdštejnskou" literaturu nyní doplnila obsáhlá práce Josefa Kollmanna.
Není to vojevůdcův životopis, nýbrž ucelené zpracování Valdštejnova pětiletého působení v čele císařské armády před jeho prvním odvoláním - tedy v období, jež je mezi historiky známo jako Valdštejnův "první generalát". Frýdlantský vévoda, třebaže je jeho činnost svorníkem výkladu, u Kollmanna vlastně nestojí v popředí pozornosti. Jeho osobnost je zasazena do mnohem rozsáhlejší interpretace této epizody třicetileté války.
Co se týče metodického přístupu, je to interpretace dosti tradiční, zaměřená na otázky politiky, diplomacie a strategie, což je patrně důsledkem Kollmannova pramenného východiska, jímž se staly především dosud ne úplně zpracované písemnosti Valdštejnovy válečné kanceláře. Tematicky sevřený popis bitev, tažení a vyjednávání v duchu ryzího pozitivismu (autor se k němu hlásí v předmluvě poukazem na "objektivitu" svých pramenů i dedukcí) je vyčerpávajícím shrnutím autorova dlouholetého bádání. Kollmann klade důraz na pozvolnou proměnu císařova služebníka ve významnou politickou osobnost a odhaluje některé méně známé stránky vojevůdcovy osobnosti (vztah k úřednické práci). Zároveň přesvědčivě účtuje s některými oblíbenými mýty.
Kollmannova kniha je vítaným faktografickým prohloubením znalostí a dozajista završuje jednu etapu valdštejnského bádání.
Zároveň vyvolává řadu otázek. Česká studia o třicetileté válce již dlouhou dobu narážejí na absenci strukturálních a problémových analýz, které by spolehlivěji zpracovaly organizaci císařské armády a mechanismus politického rozhodování na vídeňském dvoře, jenž tak citelně ovlivňoval Valdštejnovu činnost. Obojí zůstává tradiční Achillovou patou valdštejnského výzkumu a vede k přeceňování osobních nepřátelství a záští. Kollmannův chronologický výklad nedovolil řešení podobných problémových okruhů a rovněž řada jiných hypotéz zůstala u načrtnutých spekulací.
Zasloužily by si systematičtější rozbor - především Valdštejnův "mírový program" a postoj k válce s osmanskou říší.
Faktograficky nabitá práce Josefa Kollmanna je především užitečnou příručkou pro další bádání. Jinak totiž nelze vysvětlit, proč kniha, která do detailů popisuje vojenské a politické střetávání v oblasti mezi Itálií, Nizozemím, Baltským mořem a Uhrami, neobsahuje jedinou mapu, ba ani náčrtek, který by laikovi umožnil alespoň základní zeměpisnou orientaci. Řadu formálních námitek by bylo možno vznést k redakční úpravě poznámek a seznamu literatury. Nakladatelství Academia mělo však především věnovat větší pozornost stylistické podobě textu a odstranit z něj některé nemístné aktualizace a podbízivá přísloví, jež pozoruhodně kontrastují se strohou vážností výkladu, který místy sklouzává k téměř tabelárnímu výčtu příčin a důvodů.
Josef Kollmann: Valdštejn a evropská politika 1625-1630. Historie prvního generalátu. Academia, Praha 1999, 456 stran, náklad a cena neuvedeny.
