Od vydání biografie Kundera: Český život a doba letos uplynuly tři roky. Pořád se setkáváte s reakcemi, že jste chtěl Kunderu jen pošpinit?
Kupodivu se mi několik lidí omluvilo za to, co o té knize napsali. Po bouři, která zprvu nastala, začaly postupem času přicházet i pozitivní reakce. Já to ale příliš nesledoval. To spíš můj redaktor z nakladatelství Petr Onufer. Nakonec je ta povaha reakcí půl na půl. A ze mě se tak trochu stala autorita, když přijde na Kunderu.
Bartoška čte Kunderu: Nesnesitelná lehkost bytí v audioknize s 50% slevou |
Označil byste se tak sám?
Vím na něj víc, než spousta dalších lidí. Mrzí mě, že si tehdy a možná dosud nikdo nevšiml, kolik jsem jeho textů, které uveřejnil pod skrytým jménem, objevil. Na druhou stranu se tomu teď začínají více věnovat v mezinárodních literárních žurnálech, z toho mám radost. Vejde ve známost, že je autorem i těchto textů.
Zemřel Milan Kundera, český spisovatel světového významu. Bylo mu 94 let |
Když se na to podíváme obecně: co tu po Kunderovi zůstane?
Určitě řada výborných věcí: román Život je jinde, jeho Sešity, divadelní adaptace od Fjodora Michaljoviče Dostojevského. Taky výborné eseje, některé z nich jsou bohužel trochu zapomenuté. Snažil jsem se například připomenout esej, která vyšla jako předmluva k přebraným básním. Nádherně napsal esej o horoskopech a astrologii.
Když jste Kunderovu biografii začal psát, zvažoval jste moment, který ve středu nadešel?
Když jsem před sedmi lety začínal, měl jsem samozřejmě na mysli, že je mu 87 let. A vlastně nejen jemu, ale také jeho vrstevníkům. Rozhovory s nimi považuji za nejcennější součást knihy. Když jsem klepal na různé domovní dveře, vždy to bylo se zatajeným dechem, protože postupně všichni odcházeli. Mrzelo mě to. Říkal jsem si, že kdybych začal psát klidně jen o rok dřív, měl bych určitě lehčí práci. Takže, abych odpověděl: na to, že Kundera odejde, jsem byl připravený. Nezapomínejme, že se dožil 94 let a to je skvělé.
Zapálíte za něj svíčku?
Podívejte se, hrana zvoní pro každého. I pro mě. Myslím, že odešel velký spisovatel a komplikovaný člověk.
Milan Kundera (27. června 1967)
Povedlo se vám s ním ještě nějak spojit?
Já se ho samozřejmě pokusil kontaktovat a několikrát jsem byl i v Paříži. Napsal jsem mu oficiálně dopis přes nakladatele, ofrankovaná obálka, všechno... Měl jsem na něj i mail. Že by to ale prospělo výsledku? To se říct nedá. Nikdo se neozval.
Co jste mu napsal?
Že by jeho reakce určitě prospěla knize a že bych se rád zeptal na to, co jsem vypátral a co bylo v té době ještě veřejnosti neznámé.
Věděl o knize vůbec?
Věděl, že na ní pracuju. Dokonce i minimálně jednomu člověku zakazoval, aby se mnou o něm mluvil. Jediná odezva, kterou mám a díky, které vím, že se k němu kniha dostala, je skrz Andreje Babiše. Ten totiž ve svém Čau lidi před sebou mou knihu držel asi deset minut a mluvil o tom, jak mu paní Věra (manželka Milana Kundery, pozn. red) volala a řekla, teď parafrázuji, „že vyšla kniha motivovaná závistí“. Načež v tom videu pak Babiš dospěl k názoru, že bychom se všichni měli milovať.
Biografie končí v sedmdesátých letech. Plánujete další?
Jsem v předpřípravě. Sešla se mi spousta informací, které jsem před tím při psaní neměl k dispozici. Taky spousta oprav. Takže je určitě důvod přepisovat, co jsem napsal a k tomu se mi samozřejmě ještě scházejí samy od sebe informace o jeho francouzském životě, takže už to mám nějak rozvržené. Vychází to na tři další díly, ale budou kratší, takže spíš než, že budou vycházet další knihy, asi rozšířím tuto.
