Už na obálce uvedený citát Arta Spiegelmana, autora slavného komiksu Maus, varuje: "Spainovo pojetí Che je brilantní a radikální." Souhlasit lze s druhým přívlastkem: Rodriguez nahlíží v komiksu Che protagonistovu figuru skutečně radikálně - jako bezvýhradně kladnou, bezmála jako pánaboha, kdyby na někoho takového krajně levicoví intelektuálové věřili.
S označením "brilantní" lze polemizovat. Rodriguezova černobílá kresba je sice výborná, samo pojetí komiksu je ale až školometské, prostě vypráví životopis, a to zejména za pomoci heslovitých (avšak poměrně obsáhlých) komentářů. Klasických komiksových "scén" je vlastně v sešitu minimum.
Autorův problém je i v tom, že zatímco hlavní linie je chronologická, občas odbíhá v čase dopředu či dozadu, čímž působí ve spádu četby nejen zbrzdění, ale místy i trochu zmatek, neboť ne vždy je stoprocentně jasné, které události se to které okénko týká. Kdyby šlo o klasickou knihu, tyto "odskoky" by byly řešeny poznámkami pod čarou - komiks ale má přece jen své zákonitosti a autor je, nikoli k dobru výsledku, porušuje.
Ostatně, sám autor se dokonce zřejmě vlivem těchto časových průniků minimálně jednou ztratí. To když vykresluje totální změnu Guevarovy image při jeho cestě do Bolívie v říjnu 1966 (nejen oholení, ale i ostřihání, patrně obarvení vlasů, a dokonce i vytrhání koutů na čele). O stránku dál, už v prosinci téhož roku, je Guevara opět v uniformě, s bujným plnovousem a typickými polodlouhými černými vlasy...
Nicméně: tyto nedostatky "vem čert" ve srovnání s tou nejpodstatnější výhradou vůči komiksu Che. Rodriguez totiž zcela jednoznačně obhajuje marx-leninské učení o násilné cestě k nastolení diktatury proletariátu, které Guevara celý život vyznával. Scéna o jeho "hrdinské smrti" je nakreslena pseudodojemně, nad přímými oběťmi Guevarova násilí kreslíři však "oko nezvlhne".
O bojůvkách a gerilových válkách, kterých se Che Guevara zúčastnil a které většinou přímo inicioval, včetně kubánské revoluce a jejích následků, autor komiksu nevypráví bezpříznakově (tedy tak, jak by člověk očekával u líčení jistěže nikoli nezajímavého životního příběhu slavného revolucionáře), ale vždy zapojuje vlastní komentář. Více či méně mezi řádky, většinou ale velmi návodný. Zvláště když staví "hrdinné revolucionáře" do protikladu s portréty Američanů, které si příliš nezadají s karikaturami "strýčka Sama" z komunistické propagandy 50. let.
Vrcholem demagogie je pak poslední stránka komiksu, kde Rodriguez předestírá snůšku absolutně zkreslujících tvrzení: o "volených vládách" v Latinské Americe (na obrázku je Fidel Castro s venezuelským prezidentem Hugem Chávezem), o industrializované Kubě, o tom, že Kuba je jedinou zemí Latinské Ameriky, kde není podvýživa, a o vynikající zdravotní péči, která zde vládne.
I kdyby si člověk odpustil otázky na politické vězně, musí se ptát: proč tedy z tohoto ráje na zemi neustále i se značným rizikem smrti emigrují lidé všech společenských vrstev? Proč je kubánský exil a disent tak podporován řadou osobností demokratického světa?
A všeobecně: nepřežila se náhodou romantická představa revolucionáře už dávno před Che Guevarou? Připustíme-li, že ideově excitovaný intelektuál žil tím, aby po jánošíkovsku "bohatým bral a chudým dával", je vůbec tahle "filozofie" v pořádku? Na tyto otázky jsou vcelku jednoduché odpovědi. Budou se nicméně radikálně lišit. Stejně jako názory na Rodriguezův komiks o životě tohoto násilného zločince.
Spain Rodriguez: Che
přeložila Naďa Funioková
vyd. Jota, 112 stran
