Antologie Nebe - peklo - ráj (s podtitulem Tyglík české poezie pro děti 20. století), kterou vydalo nakladatelství Albatros a sestavil Petr Šrámek, bere dětskou poezii bez předsudků a hodně zeširoka. A nadšeně si jí může listovat i dospělý. Ostatně, kde je hranice mezi "dětskou" a "dospělou" literaturou? Opravdu platí, že básnička pro děti musí být "veselá, rýmovaná a o zvířatech", jak s oblibou ironizuje "zavedené pořádky" písničkář Karel Plíhal?
Šrámkův výběr 246 básní 153 autorů jde přímo proti všem předsudkům. Rozšiřuje "čítankový" záběr básníků o řadu těch, které bychom asi mezi "dětskými" autory nehledali. A to nejen z řad opravdových spisovatelů (napříč styly a generacemi např. Hrabě, Havel, Stankovič, Weiner, Deml, Kolář ad.), ale také rockerů (Haubert, Wanek, Malík) či písničkářů (Nohavica, Kryl, Plíhal).
Je hodno chvály, že Petr Šrámek nestavěl ve svém výběru žádné zdi, určující pro něj bylo vždy osobní kvalitativní měřítko, a tak se například vedle na stranách 220 a 221 docela dobře snášejí básně Miroslava Floriana a Jana Zábrany, který jistě za života bůhvíjak nadšeným ctitelem režimního veršotepce nebyl.
Stejně tak sestavovatel velmi volně nakládal s mantinely dětské poezie po stránce formální a tematické. V jeho výboru se tak nachází třeba písňový text Klobouk ve křoví Voskovce a Wericha, Hiršalův hravý experiment s koncovkami k slovu "prd", výňatek z Wernischova Zimohrádku nebo mimořádně emočně silná "vězeňská" báseň Jana Zahradníčka Dceři. Přestože by tyto - a mnohé další - texty do takto laděné antologie a řadil málokdo, ve Šrámkově výboru se vyjímají naprosto přirozeně. Přestože rodič menšího dítěte bude asi mít víc práce s vysvětlováním.
Dospělí spíš než děti si ostatně vyhrají s knihou i v dalších směrech. U každé básničky jsou například, po vzoru počítačových "klíčových slov", uvedeny některé termíny z daného textu, odkazující na jejich použití na dalších stránkách, což umožňuje zcela specifický "pavučinovitý" způsob čtení.
Lahůdkou jsou pak i závěrečné rejstříky. Seznam autorů podle abecedního pořádku nepřekvapí, zajímavá je ale sestava spisovatelů podle roku narození (pro zajímavost - nejstarší, Antonín Sova, byl ročník 1864, nejmladší, Bogdan Trojak, se narodil roku 1975).
Rejstřík básní je řazen jednak klasicky v pořadí v knize, jednak podle prvních veršů té které básně, jednak - nejkuriózněji - podle počtu veršů (nejkratší báseň, Četl jsem v novinách zprávu Iva Vodseďálka, má tři verše, nejdelší, Ptala se Františky Marta od Ivana M. Jirouse, veršů padesát čtyři).
S laděním knihy výborně koresponduje i více než příjemná výtvarná stránka knihy: každou z částí (nebe, peklo, ráj) ilustrovala jiná malířka: Alžběta Skálová, Alžběta Zemanová, Radana Přenosilová. Přesto se jim podařilo udržet společného převážně hravého ducha, který je společný i vybraným básním.
Petr Šrámek (ed.): Nebe - peklo - ráj
vyd. Albatros, 292 stran
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
