RECENZE: Děsivý příběh ukrajinského hladomoru. Do povinné četby s ním

Román americké spisovatelky Erin Littekenové Herbář vzpomínek sestává ze dvou střídajících se vypravěčských linií. První se odehrává na počátku tohoto století ve Spojených státech. Jeho hlavní postavou je mladá truchlící vdova Cassie, jejíž muž zahynul při nezaviněné autonehodě a jejíž pětiletá dcerka ji sice přežila, ale už rok nepromluvila.

Památník ukrajinského hladomoru (2007) | foto: ČTK

Druhá – stěžejní – linie se vztahuje k hladomoru na Ukrajině počátkem 30. let dvacátého století, při kterém podle reálných odhadů zahynulo tři až pět milionů Ukrajinců (některé prameny uvádějí až osm milionů). Jeho hrdinkou je mladičká Káťa, které se posléze na sklonku druhé světové války podařilo utéct ze Sovětského svazu a usídlit se v Americe.

Cassie je její vnučkou. Najde její deník, ale nerozumí mu, je psaný ukrajinsky. Naštěstí soused Nick, také potomek ukrajinských emigrantů, tuto řeč ovládá, deník překládá a Cassie tak postupně zjišťuje, jaké příšerné věci její milovaná babička v mládí zažila.

Smrt za pár brambor

Káťa, žijící v jedné vesnici, měla krásnou rodinu, milovaného muže Pavla a život před sebou. Jenže ukrajinští rolníci se bránili násilné stalinské kolektivizaci a tresty byly neúprosné. Byly jim zabavovány veškeré zásoby potravin a obilí, byli zatýkáni, deportováni, stříleni třeba kvůli krádeži několika brambor z kolchozního pole.

Herbář vzpomínek

70 %

Erin Littekenová

přeložila Irena Steinerová

MOBA, 2023, 420 stran

Káťa postupně ztrácí všechny své blízké, krátce po narození jí zemře synek a všude kolem ní umírají lidé hladem. Autorka, sama vnučka ukrajinské uprchlice, popisuje ty příšerné události s empatií, ale bez sentimentu. Ten si naopak vyhradila pro vylíčení Cassie a jejího postupného vyrovnávání se s osudem, což knize poněkud ubírá na síle a staví ji v této dějové linii tak trochu do pozice sice kvalitního, ale přece jen lehčího ženského čtení.

Hladomor v první půli 30. let postihl i některé oblasti Ruska, ale Ukrajina dopadla zdaleka nejhůř. Děsivými zážitky z hladomoru se dá vysvětlit i skutečnost, že mnozí její obyvatelé vítali po přepadení Sovětského svazu nacisty německé vojáky jako osvoboditele, byť, jak poznamenává Cassiina babička, se záhy ukázalo, že „Němci jsou stejní ničemové jako Sověti“. Dnes, kdy tato země opět čelí násilí ze strany mocného ruského vůdce, by Herbář vzpomínek měl patřit k povinné četbě.