Emil Juliš: Básně (obálka)
Jak vyplývá z obsáhlého komentáře editora Michala Kosáka, který více než pětisetstránkovou novou položku záslužné řady Česká knižnice pro nakladatelství Host připravil, Emil Juliš první básně napsal v roce 1953, tedy ve svých třiatřiceti letech. První datované texty, které se zachovaly v jeho pozůstalosti (básník zemřel roku 2006), jsou o rok mladší.
Ale první sbírku Progresivní nepohoda, která shrnula jeho dosavadní tvorbu, mohl vydat až v roce 1965. Což má svoji dějinnou logiku – padesátá léta v Československu, jak známo, experimentům protivícím se preferovanému socialistickému realismu příliš nepřála.
Mezitím však o sobě Emil Juliš mohl dát už koncem 50. let vědět alespoň při veřejných čteních, spojen s generačními druhy, mezi něž patřili vedle o málo staršího Jiřího Koláře stejně starý Josef Hiršal, ale také mladší Josef Škvorecký, Jan Zábrana nebo Václav Havel.
Tento svazek by měl podle editora zahájit projekt vydání všech Julišových spisů. Končí rokem 1971, kdy se z básníka oficiálně vydávaného stal básník samizdatový. Jeho poslední sbírku Nová země právě v roce nastoupivší tvrdé normalizace nakladatelství sice vytisklo a svázalo, nicméně bez uvedení na pulty odvezlo ihned do stoupy.
Uvedené období je v básníkově tvorbě nejexperimentálnější. A to jak jazykově s až matematicky permutovanými verši sbírky Vědomí možností (1969), tak vizuálně. Sbírka Pohledná poezie (1966) vlastně balancuje mezi literaturou a výtvarným uměním.
