Xavier Baumaxa

Xavier Baumaxa | foto: Jana Kusalová

Xavier Baumaxa paroduje U2 i Miroslava Moravce

Třetí deska zastihuje Xaviho v nové pozici. Z obskurního týpka se po albu Buranissimo forte stal kultovním hrdinou a ukázal především mladé generaci, jaká může být ve „folku“ síla, když jste skutečná osobnost a máte co říct.

Teď už je Xavi hotová hvězda, vždyť na křest jeho novinky přišlo v Praze přes tisíc lidí, což by ještě nedávno bylo zcela nepředstavitelné. Dobré je, že změna pozic se na nové desce nijak zvlášť nepromítla. Xavi si pořád jede to svoje, pořád tu má ty svoje ujeté „chvilky poezie“ a rozhodně s ničím nekalkuluje.

Na druhou stranu už ale víme, co od něj můžeme čekat a kromě barevnějších aranží a zapojení větší škály nástrojů (dost dechů!) se už nekoná žádné velké překvapení. Vadí to? Ne. Větší škoda je, že jsou tu nepochopitelně hned čtyři skladby v angličtině, což je vzhledem k tomu, jak bravurně umí Xavi pracovat s rodnou řečí, škoda, i když třeba How Mucho I Believe je vtipná pocta Fun Lovin´ Criminals a Negatiff Reggae o nasraným rastamanovi dokonce patří k těm nejlepším kouskům na desce.

A tím se dostáváme k vrcholům, kvůli kterým byste měli mít tuhle desku doma. Retrofutro Discotheque jako dokonalá parodie na U2, navíc s opravdu krásným textem, co dojme všechny kluky. Pak samozřejmě z koncertů dobře známý Nazijazz, parádně napsaný a mrazivě působivý protestsong o Landovi a jeho kázání na ČT, a do třetice chytlavé dealerské arabo-disco Maroko.

To jsou perly, jako celek však i tahle deska platí hlavně jako pozvánka na koncert – až tam se prokáže Xaviho neobyčejnost v plné kráse.

Xavier Baumaxa - Retrofutro
EMI
Nej skladby: Nazijazz, Retrofutro Discotheque, Maroko

Hodnocení Filter: 75%