Jsou skromní, ale nejlepší. Inženýři punkových duší Visací zámek letos oslavili 40 let, přičemž se vrátili tam, kde kdysi začínali. Do areálu strahovských kolejí, kde v červnu odehráli slavnostní koncert.
Vyšel na dvojalbu s názvem Made In Strahov. Kdo pětici Hony ušaté torpédo, Mick Pixies, Savec, Kvílivý hroch a Jirka Sweet zná a ctí, nechť po nahrávce bez obav sáhne. Dostane průřez dosavadní tvorbou, plnou zlidovělých punkových šlágrů jako Stánek, Cigára, Dopravní značky nebo Povolávák, jakož i novější hitovky Padesát, Prezident nebo Známka punku.
Visáčům to šlape jako zamlada, jejich přístup k hudbě a vůbec k okolnímu světu se nemění. Základem je ohromná nadsázka, nadhled, (sebe)ironie, což je patrné nejen z průpovídek mezi skladbami, ale také z textů. Jejich autorem je Hony, řádným jménem Jan Haubert, který za neotesaným zevnějškem a „rukodělným“ přístupem ke zpěvu skrývá sečtělého a přemýšlivého mistra pera, všímavého pozorovatele všedních životních situací, které dokáže stavět do nečekaných, často groteskních souvislostí a kontrastů.
Se slovy si hraje i Pokáč, jemuž v těchto dnech rovněž vyšlo koncertní album. Na desce PokáčovO2 arena najdeme „zakonzervované“ jeho vystoupení ve vyprodané O2 areně, které písničkář odehrál letos v září. Těžko samozřejmě srovnávat, jde o zcela jiný žánr, jiná cílová skupina, ale zatímco Haubertovi se pomocí slovních hříček a vtipných obratů daří sdělit leccos k přemýšlení, Pokáč chce své publikum především rozesmát.
Z rukávu sype žertovné rýmy, které doprovází prostinkými melodiemi na první dobrou. Ani atmosféra jeho koncertního alba není tak intenzivní a bujará jako u Visacího zámku. Jako kdyby se Pokáč ve velké koncertní hale ztrácel. Takže jako fetiš pro fanoušky budiž, ale na opakovaný poslech to není. Na to se většina vtípků rychle omrzí a písničky ohrají.
Do třetice je tu počin Něhy a Dydjiny, který vydala zpěvačka a herečka Bára Poláková. „Dlouho jsem si přála zaznamenat některé naše písničky tak, jak je hrajeme živě. Koncerty jezdím teprve šest roků. A nikdy předtím mě nenapadlo, čím vším může jedna písnička projít za tolik let a že teprve když ji začnete hrát živě, začíná žít... a vyvíjet se,“ okomentovala Poláková záznam živé prezentace, který na jeden záběr bez střihu natočil režisér Vít Klusák.
Je k vidění na jejím YouTube kanálu a vyšel rovněž jako audio. K mání je jako dvojice digitálních EP, přičemž na Něhách jsou písničky pomalejší a intimnější, na Dydjinách zase rychlejší pecky včetně hitovky Nafrněná. Obě ípíčka vyšla rovněž na vinylové desce.
I Bára Poláková si libuje ve slovních hříčkách, zároveň nechce být jen slovní žonglérkou a ráda by posluchačům předala i něco ze svého nitra. Obě poloviny jejího hudebního já se přitom ideálně doplňují. Dydjiny mají ukázkově nakažlivý groove a přirozený šmrnc, Něhy zase dokážou upoutat pozornost klidnou, nevtíravou, přesto silně emotivní prezentací. Ve spojení s celkovým konceptem sympatický počin.
