Anetu Langerovou si lidé zapamatovali a stále jí věnují přízeň na rozdíl od řady jmen, která se pomalu vytrácejí do zapomnění. Že není zpěvačkou na jednu či několik sezon, dokládá její úspěch na Slovensku, kam jezdí stále více koncertovat. "Ani nevím, jak se to přihodilo, ale je to krok někam dál, za hranice, což je fajn," říká Langerová.
Experti tipují, že na aktéry druhé řady SuperStar lidé začnou zapomínat ještě rychleji než třeba na Standu Dolínka. To noví zpěváci teprve buď potvrdí, či vyvrátí, jakmile v následujících týdnech vydají svá alba.
Velkou šanci, jíž se chopil s mimořádným nasazením, má Petr Bende, který se věnuje muzice od dětství. V drtivé části napsal, celou nazpíval a z podstatné části i nahrál celou desku nazvanou pb. Uvidíme, jak u publika uspěje druhé album Sámera Issy nebo arabsky či anglicky nazpívané balady v podání Aliho Amiriho.
Rockující Jágr zatím chybí
Amiriho styl by se díky angličtině a exotickému zvuku mohl pustit do otevřené mezinárodní soutěže stejně jako písně Martiny Balogové nebo Sámera Issy. Jejich kariéra je teprve v počátcích, ale jenom účast v soutěži Česko hledá SuperStar jim v mezinárodní kariéře asi nepomůže.
Další světové finále národních vítězů, které kdysi vyneslo Kurta Nilsena, je v nedohlednu. "O nahrávky českých aktérů SuperStar zahraniční vydavatelé zájem zatím nemají," říká Zbyněk Knobloch, šéf firmy Sony BMG. I podle německého či slovenského příkladu obecně platí, že těmto hvězdám se daří nejlépe doma.
"Dostat se na mezinárodní scénu je dlouhodobá trvalá práce," shodují se vydavatelé i pořadatelé koncertů. Jako známé příklady poslouží Věra Bílá, Iva Bittová, kterou již zná americká operní scéna, nebo kapela Sunshine, jež do zahraničí vyrazila na vlastní pěst a dopracovala se k vydání alba u mezinárodní gramofonové společnosti.
Rocková kopie světoznámého Jágra neexistuje. Talent, který by měl v zahraničí raketový nástup, v Česku zatím nemáme. Zato domácí hvězdy pop-music se občas pochlubí, že v zahraničí mají konečně klid, protože je tam nikdo nezná. Kromě krajanů. Právě za nimi vyjel do Spojených států Jaromír Nohavica. I proslulou Carnegie Hall v New Yorku zaplnili na koncertu Karla Gotta a Heleny Vondráčkové převážně krajané. Jedině Iva Bittová sem přitáhla Američany.
Spousta umělců v zahraničí běžně koncertuje, například Radůza, Čechomor nebo moderní dechovka Traband, která jezdí často do Francie. "Na koncertech Trabandu mi Američané říkali, že tato kapela by měla za mořem šanci," říká Štěpán Suchochleb, který sjednává koncerty zahraničních interpretů v Česku.
Našlápnuto má melancholická skupina Khoiba, která vystupovala jako host na berlínském koncertu The Cure a jež získává publikum v německy mluvících zemích či ve Skandinávii. Kytarová kapela Clou, která se dostala do hlavního vysílání evropské hudební televize MTV, možná vydá své nahrávky v Německu a ve Francii.
My chceme krtečka!
Další interpreti sázejí na spolupráci se zahraničními producenty a hudebníky, kteří je mohou venku lépe uvést. Pozoruhodný výkon podala na své nové desce Mezi světy Lenka Dusilová, která spolupracuje s Američanem Benem Yonasem. Skupinu November2nd zase podpořil věhlasný producent David Bianco.
Gramofonová firma Indies Records se dostala na 29. místo v žebříčku 525 společností z celého světa, které vydávají world music. Na tomto výsledku mají zásluhu například desky zmíněného Trabandu, kapel Al-Yaman, Terne Čhave či Maraca-Zimbova.
Podstatné je, že cesta do světa zůstává otevřená, i když konkurence je obrovská. "Zahraniční publikum si všimne jen někoho velmi osobitého," míní Suchochleb. Když se v Německu ptal, koho z Česka by tamější pořadatelé pozvali, řekli mu, že krtečka. Škoda, že neexistuje kapela, která hraje muziku z pohádek o krtečkovi. Ten je pro Němce hvězda.
