RECENZE: Králové thrash metalu Slayer se loučili vražednou show bez patosu

Kapela Slayer loni odstartovala celosvětové turné, které má být poslední v její kariéře. V úterý s ním doputovali do pražské Tipsport Areny. A kromě příšerných podmínek v hale nelze mít k výkonu kapely žádné připomínky. Slayer končí ve skvělé formě.

Zaplněné hale se na úvod představili Anthrax. Označit je za předkapelu by bylo trochu neuctivé, vždyť newyorská formace spolu s trojicí Metallica, Slayer a Megadeth patří do Big Four, tedy nejslavnější sestavy thrashmetalových skupin. Nestárnoucí zpěvák Joey Belladonna, zakládající člen Scott Ian a jejich parťáci odehráli svůj hodinový set s naprostým přehledem. Zazněly hity jako Indians, I Am the Law či Madhouse, na víc však nebyl čas.

Final World Tour

90 %

Autor: Slayer

Místo konání: Tipsport Arena, Praha

25. června 2015

Při vší úctě k Anthrax, úterní večer totiž patřil Slayer. Loučení ikonické kapely je událostí roku. Final Tour, jak zní jeho název, čítá přes sto koncertů po celém světě a skončit má letos na podzim či začátkem příštího roku. Kalifornská legenda tak uzavře osmatřicet let na hudební scéně, během nichž přivedla k extrémní muzice nespočet fanoušků (včetně autora tohoto textu).

Není divu, že o vstupenky byl obrovský zájem a už při úvodním intru zněl halou až frenetický aplaus. Na pódiu se objevily hořící pentagramy s logem skupiny a během celého večera nechyběly ani neustále šlehající ohně. Ve srovnání s loňským koncertem ve Vídni však byla produkce celkově chudší.

Začalo se zostra titulním songem Repentless z poslední studiové desky a hned poté – možná symbolicky – následovala Evil Has No Boundaries z debutového alba Show No Mercy. Slayer během hodiny a půl prosvištěli skoro celou diskografii, dostalo se na písně z devíti různých alb, kapela jich přitom natočila dvanáct. Oproti Vídni se setlist obměnil ve čtyřech položkách, za zmínku stojí hlavně nemilosrdná vypalovačka Born of Fire.

Jinak ovšem šlo o naprosto klasický koncert amerických „zabijáků“, jak zní překlad názvu kapely. Natlakovaná tvrdá hudba, kmitající prsty a sólové souboje kytaristů Kerryho Kinga a Garyho Holta, hutný zvuk – a žádné velké proslovy. Ačkoliv šlo o rozlučku, na patos brzdící spád večera nebylo místo. Za Slayer místo sáhodlouhých řečí vždy mluvila hudba. Frontman Tom Araya během koncertu prohodil jen pár slov, když se sympatickou skromnosti poděkoval fanouškům za návštěvu.

I díky krátkým přestávkám mezi písněmi bylo tempo vystoupení doslova vražedné. Největší ohlas měly pochopitelně songy, které přepisovaly metalovou historii – epická Seasons In The Abyss, mistrně gradující South Of Heaven, War Ensemble s kultovním Arayovým výkřikem, mrazivá Dead Skin Mask či Raining Blood s památným kytarovým riffem.

Na závěr zazněla další klasika Angel of Death – a pak byl najednou konec. A právě v tu chvíli se přihodila jedna z nejemotivnějších chvil, kterých kdy byli fandové Slayer svědkem.

Muzikanti se ukláněli, rozhazovali trsátka, děkovali a postupně opouštěli scénu, až na ní zůstal jen jediný člověk. Tom Araya. Osmapadesátiletý zpěvák několik minut mlčky obcházel pódium a pozoroval fanoušky. Dostalo se mu nekonečných ovací, celá hala stála na nohou a bouřlivě aplaudovala. Araya po dlouhé chvíli trochu nesmělým gestem uklidnil dav a z papírku přečetl česky: „Budete mi chybět. Sbohem.“ Až poté definitivně odešel.

Možná až v tuto chvíli leckomu došlo, že opravdu viděl poslední koncert skupiny, která formovala hudební vkus několika generací metalistů.

Slayer jsou legenda. Instituce. Kult. Vládci thrash metalu. A také kapela, která klidně mohla vyprodávat haly a stadiony i nadále. Jenže Araya už delší dobu mluvil o tom, že jej častá koncertní turné zmáhají a chce se věnovat rodině.

Nezbývá než si přát, aby se loučení Slayer nezvrhlo po vzoru jiných formací na nekonečný kolotoč „opravdu posledních“ koncertů. Kerry King navíc naznačil, že on s hudbou rozhodně končit nehodlá. Pokud tedy Slayer opravdu završí kariéru, jejich odkaz možná bude žít nadále, jen v trochu jiné podobě.

Jakkoliv k výkonům obou kapel nelze mít prakticky žádné připomínky, maximální zážitek zkazily divákům podmínky v hale. Úmorné vedro, naprostý nedostatek míst pro občerstvení a u nich nekončící fronty či zákaz opustit mezi koncerty halu a zajít se vyvětrat ven na tolik potřebný čerstvý vzduch. Rozlučka Slayer s českými fanoušky si zasluhovala daleko lepší prostředí.