Japonský dirigent Seidži Ozawa | foto: Profimedia.cz

Světoznámý dirigent Seidži Ozawa zemřel, vedl orchestry ve Vídni i Bostonu

  • 5
Ve věku 88 let zemřel světoznámý japonský dirigent Seidži Ozawa. Informovala o tom agentura Reuters, podle níž bylo za příčinu úmrtí označeno srdeční selhání. Ozawa za své kariéry vedl orchestr vídeňské Státní opery či Bostonský symfonický orchestr.

Seidži Ozawa proslul expresivním stylem dirigování a byl znám především svými interpretacemi autorů z období pozdního romantismu. Platil třeba za jednoho z nejuznávanějších znalců díla Gustava Mahlera. Za své kariéry vedl Vídeňskou státní operu či 29 let stál (v letech 1973-2002) v čele Bostonského symfonického orchestru, což je rekord v rámci 125leté historie tohoto tělesa.

Hvězdu mezi dirigenty z něj podle kritiků učinilo originální hudební cítění a smysl pro zvukovou barevnost. I u často hraných a nahrávaných skladeb se mu dařilo najít osobitou cestu při hlubokém respektu k dílu a autorovi. Ozawa také premiéroval řadu děl moderní „vážné“ hudby, včetně Sanfranciské polyfonie Györgyho Ligetiho (1975) či opery Svatý František z Assisi Oliviera Messiaena (1983).

Proslul také svým neortodoxním dirigentským šatníkem, kdy nosil tradiční společenský oděv s bílým rolákem, nikoliv obvyklou naškrobenou košili, vestu a bílou kravatu.

Nahrával s celou řadou světových orchestrů - kromě Bostonu také s berlínskou, vídeňskou a londýnskou filharmonií, Národním orchestrem Francie nebo Pařížským orchestrem.

Narodil se 1. září 1935 na území dnešní Číny. Chtěl být klavíristou, avšak v 16 letech utrpěl zranění ruky a přeorientoval se na dirigování. Učil se na škole v Tokiu, pod vedením Hidea Saita. Poté řídil orchestr japonského rozhlasu a televize a Japonskou filharmonii.

V roce 1959 na sebe upozornil vítězstvím v soutěži pro mladé dirigenty na festivalu v Besançonu ve Francii. Svou techniku pak zdokonaloval u Charlese Muncha. V Tanglewoodu, letním festivalovém a vzdělávacím působišti Bostonského symfonického orchestru, vyhrál Ozawa Koussevitzkého cenu pro vynikajícího studentského dirigenta.

Získal stipendium v Západním Berlíně a pracoval se samotným Herbertem von Karajanem. Tehdy zaujal i Leonarda Bernsteina, který ho jmenoval pomocným dirigentem newyorské filharmonie v sezoně 1961 až 1962, a odstartoval tak Ozawovu kariéru. V dalších letech vystřídal Ozawa řadu hudebních těles. Stal se hudebním ředitelem festivalu Ravinia v Chicagu, vedl Torontský symfonický orchestr (1965-1969), poté symfonický orchestr v San Francisku.

V letech 1973 až 2002 vedl Bostonský symfonický orchestr, se kterým objel celý svět. Ozawa současně hostoval v Metropolitní opeře (Evžen Oněgin), milánské La Scale (Tosca, Piková dáma), Národní opeře v Paříži (Turandot, Falstaff), v londýnské Opeře v Covent Garden a jinde.

Na podzim 2002 se pak stal hudebním ředitelem Vídeňské státní opery. „Miluji lidský hlas a tohle je příležitost dělat velkou operu, dřív než umřu,“ řekl tehdy. V rakouské metropoli dirigoval Salome, Tosku, Létajícího Holanďana, Dona Giovanniho, Elektru či Kouzelnou flétnu pro děti. Byl zde osm let.

Roku 1992 si splnil svůj dlouholetý sen založením hudebního festivalu v japonském městě Macumoto. V roce 1998 Ozawa dirigoval mezinárodní provedení Beethovenovy Ódy na radost na zahajovacím ceremoniálu zimních olympijských her v japonském Naganu.

Rozhovory s Murakamim

V roce 2010 Ozawa oznámil, že mu lékaři diagnostikovali rakovinu jícnu, a začal kvůli tomu rušit vystoupení. Zrušil tehdy i chystané vystoupení v Praze. Poté, co mu byla diagnostikována rakovina, vedl Ozawa se známým spisovatelem Harukim Murakamim sérii šesti rozhovorů o klasické hudbě, které se staly základem knihy Absolutely on Music.

Ozawovo umění bylo mnohokrát po zásluze oceněno. Francouzský prezident Jacques Chirac Ozawu jmenoval rytířem Čestné legie. „Musical America“ ho v roce 1997 vyhlásila hudebníkem roku. A Tanglewood ho uctil Síní Seidžiho Ozawy. V roce 1976 získal s Bostnoským symfonickým orchestrem dokonce televizní cenu Emmy za seriál Večer v symfonii. Druhou Emmy vyhrál v roce 1994 za nahrávku Dvořák v Praze: Oslava.

Byl podruhé ženatý, měl dvě děti.

,