RECENZE: Novinka kapely 100°C musí přesvědčit hlavně na pódiu

Šest let mezi řadovými deskami je pro klubovou kapelu, jako jsou 100°C, dlouhá doba. S deskou Freaky Boys, kterou křtili na včerejším koncertu v pražském Paláci Akropolis, se v podstatě vracejí do neznámého prostředí. Velkou část publika, která dnes chodí do klubů, budou muset znovu přesvědčit a představit jí, co vlastně hrají.

Kapela 100°C vydává album po šesti letech. | foto: 100°C

I proto je dobře, že kapela příliš nelpěla na tom, co hrála v minulosti, a energii ve studiu evidentně věnovala tomu, aby nové písničky nefungovaly jen jako efektně obalené slogany, ale měly mnohem dotaženější strukturu a aranže.

Hned v titulní písničce, která desku Freaky Boys otevírá, dnešní 100°C zaujmou zvukem postaveným na přesné rytmice a hodně nabasovaném zvuku, který má v některých skladbách až hypnotizující účinky. Zpěv Jakuba "Joshuy" Johánka tady i na zbytku desky stojí hodně v pozadí, místy se v muzice skoro utápí, jinde mu pomáhá zpěvačka Sabina Feldmanová. Sice se mu povedlo poskládat dohromady mnohem propracovanější melodie než v minulosti (například v Eagle Eye), ale možná i kvůli anglickým textům songy 100°C stále navozují pocit jisté nevýraznosti.

Freaky Boys

70 %

100°C

Přestože je album po formální stránce dotažené, nevystupuje z něj žádný jasný hit formátu jejich někdejšího zářezu Azataki, který byl sice dřevní a humpolácký, ale do paměti se vepsal. Deska Freaky Boys naproti tomu prostě jenom pěkně uhlazeně plyne a střídá nálady.

V Nobody Feels Good hnané dopředu tanečním rytmem jako by si vypůjčili kytaristu od Sunshine, v I Killed Your Man znějí rozervaně a rockově, jinde zas skoro striktně tanečně. Freaky Boys jsou rozhodně nejdotaženější deskou, kterou 100°C natočili, o studiově vypiplaných nových písničkách teď však kapela, aby nezapadla, bude muset přesvědčit publikum z pódia.