R.E.M.

R.E.M. | foto: Warner Music

R.E.M. se vrátili do garáže

R.E.M. utekli hrobníkovi z lopaty a našli cestu zpátky k rock´n´rollu, který ani v padesáti nezní trapně.

První recenze na nové R.E.M. jsou ve všech světových hudebních časopisech v podstatě stejné – extrémně nadšené, skoro extatické. A není to protože by tahle deska byla tak geniální a zlomová, ti novináři mají jenom normální fanouškovskou radost z toho, že R.E.M. jsou zase zpátky v sedle.

Poslední roky totiž kapelou prostupovala plíživá krize, kterou v roce 1997 rozjel svým odchodem bubeník Bill Berry. Semknutá parta kamarádů, co spolu úspěšně přežili přerod ze studentských nezávisláků na jednu z nejúspěšnějších a nejvlivnějších kapel na světě, najednou utrpěla tržnou ránu.

Z kapely se stal, jak jednou řekl Michael Stipe, "třínohý pes“, ale přesto se rozhodla pokračovat. Jenže – nebylo to ono.  Na koncertech vzájemná chemie fungovala, ve studiu už míň – R.E.M., jak sami později přiznali, ztratili koncentraci. "Tohle období bylo, jako když se řítíte z kopce obrovskou rychlostí a vůbec nevíte, jak zastavit,“ řekl ve své nedávné zpovědi časopisu Q kytarista Peter Buck.

Nikdo netvrdí, že postberryovská trojice Up, Reveal a Around The Sun byla úplně k ničemu, z každé se urodilo několik hodně dobrých singlů, ale jako celky byly ty desky příliš nevýrazné a oproti předchozím klasikám jako Out Of Time nebo Automatic For The People jasná druhá liga.

A to nejen umělecky, ale i komerčně – vždyť posledního Around The Sun se v Americe prodalo celkově 230 tisíc, což je číslo, kterého ještě v devadesátých letech R.E.M. v pohodě dosahovali jen během prvního týdne prodeje.

Takže tohle všechno bylo na stole, když začala vznikat už jejich čtrnáctá řadová deska, která nakonec dostala název Accelerate. V podvědomí skupiny to bylo buď, a nebo – buď se nám podaří natočit zase jednou dobrou desku, a nebo je čas odejít do důchodu.

Rozloučili se s producentem Patem McCarthym a najali Jacknife Leeho, chlápka, který produkoval Editors, Snow Patrol nebo poslední Bloc Party. Vyhodili doprovodného klávesáka, nové skladby otestovali loni v létě na veřejných zkouškách před publikem v Dublinu, samotné nahrávání desky trvalo jen dva měsíce a výsledek má pouhých pětatřicet minut.

Co z toho všeho plyne? Že Accelerate (Urychlení) je deska hodná svého názvu. Rychlá, krátká, velmi "koncertní“ a z pohledu kapely v pozici R.E.M. velmi nekompromisní. A v tom je její kouzlo. Ti tři si prostě řekli: kašlem na to, napereme to tam a uvidíme, co se stane. Všechno je prozrazeno už v první skladbě Living Well Is the Best Revenge – svižné tempo, silné riffy, kytary hodně nahlas a Michael Stipe pokřikující skoro s punkovou naléhavostí. A takhle to pak plus minus jede až do konce.

Deska je střemhlavý návrat do období před Out Of Time, k raným albům z osmdesátých let (klidně až k debutu Murmur), kdy byli R.E.M. v podstatě postpunková kapela. Žádné studiové leštění, žádná snaha o stupidní rádiové šablony, ale upřímná a přirozená muzika padesátníků z jedné dobré kapely, kterou to zase začalo bavit.

Textově se Stipe jako vždy pohybuje někde mezi často lehce surrealistickou osobní zpovědí a politickými prohlášeními – tak jako třeba v písni Houston, která pojednává o následcích hurikánu Katrina a začíná slovy "když mě nezabije bouře, zabije mě naše vláda.“

Možná se najdou lidé, kteří budou prskat, že tu není dost hitů. Největší chytlavkou zůstává pilotní singl Supernatural Superserious a ani to není zrovna pecka, která by měla zbořit všechny žebříčky hranosti a byla tzv. rádiově funkční. Ale naštěstí je to úplně jedno. Důležité je, že R.E.M. s touhle deskou získali zpátky svou energii a natočili suverénně syrovou nahrávku, která funguje, je uvěřitelná a nezní v jejich věku trapně. 

R.E.M. - Accelerate
Warner Music 
Nej skladby: Supernatural Superserious, Hollow Man , Mr. Richards

Hodnocení Filter: 80 %