Jeho sólové Album, které vyšlo 24. října, si koupilo více než 40 tisíc lidí a zpěvák s ním stále vede domácí hitparádu.
"Nás zpěváků je na scéně moc a každý chce, aby to bylo fajn. Já jsem lidi nějakým způsobem oslovil, což je příjemné. Ale nedokážu posoudit, čím to je," říká Petr Kolář.
Jednou jste řekl, že váš život je plný náhod. Považujete i úspěšné Album za náhodu?
Chtěl jsem, aby deska vyšla, to bylo cílené. Jinak se dá hovořit o souhře šťastných náhod. Setkal jsem se s lidmi, kteří desce pomohli, hlavně s producentem Karlem Svobodou a kytaristou Petrem Henychem. Ten se mnou dělal muziku. K lidem se deska dostala vlastně sama, nikdo jim ji nevnucoval. Navíc jsem měl štěstí.
V polovině března pojedete na první samostatné turné. Budete mít dost písní?
O programu ještě přemýšlíme. Písniček mám dost, mohl bych čerpat i ze sedmi let, které jsem strávil v kapele Precedens, se kterou jsme udělali tři desky.
Muzika zazní v syrovější podobě?
Určitě. Zrovna v těchto dnech se bavíme o podobě pódia. Říkal jsem, že bych chtěl scénu jako za starých časů, aby koncert byl spíš o hudbě. Vím, že doba je jiná a lidi potřebují na koncertech také něco vidět. Sám to mám rád. Ale rozhodně nebudu na scéně létat vzduchem.
Budete zpívat váš hit od Karla Svobody Ještě že tě, lásko, mám?
Samozřejmě. Z písně udělám rockovou baladu. S kapelou jsme ji už takhle hráli a nikomu to nevadilo. Myslím, že takhle ji Karel Svoboda ještě neslyšel.
Ztotožnili si vás lidi hodně s touhle písní?
Asi ano. Píseň se jakoby prosadila sama. Byla sice zařazená na album k Svobodovým pětašedesátinám, ale lidi ji chtěli slyšet už předtím. Mám pocit, že první zareagoval Český rozhlas a pustil ji do éteru. Lidi pak volali, že ji chtějí slyšet, a píseň se sama rozlétla po celé republice.
Víte proč?
Nevím. Možná je to tím, že ženy tohle od svých partnerů nebo manželů často neslýchají. Každému je někdy úzko a chce slyšet hezká slova mám tě rád, miluju tě, je mi s tebou fajn. Ale to se asi nějak nenosí.
Převažují ve vašem publiku ženy?
Když jsme nedávno hráli, přišlo spíš smíšené publikum. Ale v prvních řadách byly jednoznačně ženy. Jsem za to rád, je to fajn.
Kdysi jste řekl, že na to, abyste se stal hvězdou, musel byste mít nějaký skandál. K žádnému nedošlo, i když jste na scéně bezmála dvacet let. Cítíte se díky tomu pevněji v kramflecích?
Když člověk normálně pracuje a něco vytvoří, tak úspěch asi nějak přijde. Ano, možná mi to trvalo déle.
Pocházíte z Českých Budějovic, kde se daří spíše folku a country. Ostatně vaše sestra zpívala s folkovou kapelou Nezmaři. Táhlo vás to k nim?
Chodili jsme za nimi se sestrou do hospody. Jezdil jsem i na Porty. Bylo to zajímavé a dobrodružné. Vzali jsme batohy, naskočili na uhlí na vagon a jeli zadarmo. Pili jsme pivo dřív, než nám bylo osmnáct, na festivalech hráli i zakazovaní písničkáři. Folk se mi líbil, ale tíhnul jsem k bigbeatu.
Rock ze sedmdesátých nebo osmdesátých let je muzika vašeho srdce a cíl, ke kterému míříte. Nyní, když vás lidi přijali, vezmete je se s sebou dál do svého světa?
Určitě. Nevím, kdy přijde další deska, ale chtěl bych v tom pokračovat. Mě to fakt hodně baví. Mám pocit, že i současná muzika hodně čerpá z toho, co vzniklo v sedmdesátých letech. I když poslouchám novou hudbu nebo techno, stále v ní ty vlivy cítím. Mám pocit, že sotva lze něco nového vymyslet.
Co můžete přinést do ověřených stylů vy?
Já můžu přinést vlastní výraz, sebe a svůj názor. Moje deska rozhodně není nic nového, je to vlastně retro album. Mám rád silnou melodii, která by nebyla zase moc těžká, aby si ji lidé mohli zazpívat nebo zapamatovat. Neříkám, že dokážu objevit něco nového. Ale tím, že jsem to já, je album možná trochu jiné.
Spolupracoval jste s Michaelem Kocábem a Tomášem Kymplem na albu nočních sametových písní, které jsou ze zcela jiného soudku. Vyhovovalo vám to?
Určitě. Pro mě to byla obrovská zkušenost, hodně jsem se od nich naučil. Půl roku jsme pracovali ve studiu. Byla to nejdelší práce, jakou jsem kdy dělal na desce. Byl to úžasný a dodnes si myslím, že nadčasový projekt.
Léta jste byl zaháčkovaný v muzikálech, prošel jste kapelami Precedens nebo Arakain, mohl jste přestoupit ke komukoli. Jak jste našel odvahu udělat samostatný krok a jít na trh s vlastním jménem?
Já jsem o tom dlouho přemýšlel. Možná jsem si tolik nevěřil, spíš o věcech dlouho zbytečně pochybuju. Ale jsem rád, že jsem to aspoň po dvaceti letech zkusil. Nebylo to lehké. Ptal jsem se lidí v kapele Arakain, jestli by jim nevadilo, kdybych udělal svůj projekt, což je ve světě běžná věc. Strašně moc jsem cítil, že bych to chtěl zkusit. Mrzelo by mě, kdybych do toho nešel. Musel jsem se s lidmi v kapelách Precedens nebo Arakain rozejít, ale v dobrém. Nějak jsme to zvládli. Do Precedentu se vrátila Bára Basiková a v Arakainu je Honza Toužimský, který zpívá výborně. Kapela jede dál.
Mosty jste za sebou nespálil?
Ne, to já nemám rád, neměl bych čisté svědomí.
