Paco de Lucía

Paco de Lucía - Paco de Lucía | foto: Kytara napříč žánry

Paco de Lucía podává flamenco v nejvyšší kvalitě a s hrdostí

- Ačkoli někomu připadá pravá ruka Paca de Lucíi jako skutečná flamencová drtička strun, je tomu naopak. A vysvětluje to do značné míry i ten neuvěřitelně řezavý zvuk, který mistr ovládá. Sobotní koncert na Slavii totiž začal o čtyřicet minut později údajně proto, že si Lucía musel pilníkem ošetřil ulomený nehet. Záleží na desetinách milimetru! tvrdí Paco v jednom rozhovoru a všichni klasičtí kytaristé mohou potvrdit, že jim podobná újma na pěstěných "miláčcích" může způsobit infarkt.

Nálada počáteční sólové Pacovy improvizace (či řekněme rozcvičky) byla proto možná mnohem prudčí než na posledním vystoupení v Lucerně a předurčila tentokrát ryze dravý ráz první části koncertu.

Není vůbec nutné vyznat se ve flamencu, aby člověk na koncertech Paca de Lucíi pochopil, že má před sebou nikoli jen nejproslulejší, ale opravdovou špičku svého oboru (a tedy uměleckou špičku světovou). Posluchač je zaujat nejen emoční a kulturní silou flamenca jako takového, nýbrž je zároveň fascinován schopnostmi jednotlivých umělců. Kromě vyzrálé virtuozity samého mistra nelze zapomenout především na výkon tanečníka Joaquina Grila, který byl v sobotu ve vynikající formě, a fantasticky stylového zpěváka Duquenda, jenž nahradil Pacova bratra Pepeho. Flamencový zpěv, při němž máme dojem, že křečovitý způsob nářku trhá zpěvákovi vnitřnosti, je velice obtížnou disciplínou a třiatřicetiletý Duquende je považován za jednoho z následníků nesmrtelného Camaróna de la Isla.

Pravda, scénář koncertu zůstal od doby, kdy Lucía se svým septetem vystoupil v pražské Lucerně, téměř stejný. Na scéně se objevují hráči postupně v malých počtech, aby je před přestávkou v celé sestavě konečně naplno osvítily barevné reflektory a plný zvuk kapely definitivně nadchl sál. Léty vypilovaná efektní gradace večera je natolik funkční, že ji de Lucía nemění, podobně jako sestavu svého septetu (kromě Duquenda je novou tváří jen mladý druhý kytarista José Maria Bandera).

Překvapovat publikum vynikajícími komplikovanými tématy, stupňovanými výbuchy temperamentu, lahodit mu vzájemnou muzikantskou komunikací a udržovat ho v úctě k hrdému umění a v napětí, co bude dál - to je profesionální metoda, jak zažehnout alespoň jiskřičky v už tolik sehraném souboru. Navíc v situaci, kdy předává sílu tradice někomu, kdo se nevyzná v jejích nuancích.
V jednom z mála rozhovorů, které de Lucía v poslední době udělil, řekl, že flamenco považuje za nejsvébytnější lidovou hudební kulturu v Evropě. Jeho krédo se nemění: předkládat je světu v nejvyšší kvalitě a s onou nezměrnou hrdostí.

Paco de Lucía & Septet

Pořádali P&j Music, Serge Grimaux,
Nova Promotion, hl. m. Praha

Zimní stadion HC hala Slavia, Praha 29. května