Současnou tvář kapely Nerez & Lucia tvoří Vít Sázavský, Zdeněk Vřeštál a Lucia Šoralová. Druzí dva jmenovaní svorným dílem také odpovídali na následující otázky.
Předchozí album byl Zlom. Proč je novinka Cela?
Vřešťál: Líbí se nám jasná a krátká slova, která charakterizují album. U první desky k jistému zlomu došlo – začali jsme spolupracovat s Luckou. Název našeho druhého alba je podle titulní písně. Pro mnohé je i vztah dvou lidí vlastně cela.
Šoralová: Zlom i Cela jsou písně, které nám z různých důvodů připadaly pro album určující. A předešlý rok byl pro umělce takovým malým vězením, takže se nabízí i tato konotace.
Je Cela podobně hudebně pestrá jako Zlom?
Vřešťál: Ano, Nerez byla vždycky žánrově nezařaditelná kapela. Píšeme i hrajeme skladby, které nás baví. Na albu Cela najdete pop, blues, folk, folklór a další hudební žánry.
Šoralová: Myslím si, že to ani jinak být nemůže. Spojení Nerez & Lucia vzniklo po čtyřiceti letech, co jsou kluci na scéně, a po dvaceti letech, co jsem na scéně já. Každý máme svůj rukopis, doplňujeme se, takže naše tvorba bude vždycky pestrá.
V souvislosti s Celou se hovoří o návratu k debutu Masopust – v čem přesně onen návrat k první desce spočívá?
Vřešťál: Podle mého názoru se nám podařilo dát dohromady opravdu silné skladby. Nechci se chlubit, ale tahle deska je výjimečná. Svou pestrostí, žánrovým rozkročením, individuálními výkony hudebníků a zpěváků, texty a celkovou koncepčností.
S jakým odhodláním jste album skládali a natáčeli?
Vřešťál: Víte, ono když se už více než rok nekoncertuje, nezbývá nám vlastně nic jiného. Nechtěli jsme být zavření každý doma, tak jsme se zavřeli společně do studia SONO.
Šoralová: Přirozeně s velkým odhodláním. Už v létě jsme se scházeli kvůli materiálu a prvním aranžovacím zkouškám. Měli jsme na to víc času a také odstup, který si v běžném životním běhu kapela většinou nemůže dovolit. Točili jsme všichni dohromady, což byla pro nás také nová zkušenost.
Jsou na Cele všechny skladby zcela nové, nebo je tam i nějaká „šuplíkovka“?
Vřešťál: Album obsahuje především novinky, které jsme z pochopitelných důvodů neměli možnost zahrát před diváky. Jedině snad balada Na koni je starší a vyzkoušená. A taky veselý šanson o reklamě Chlapeček z plakátu už někteří naši fanoušci mohli slyšet naživo. Dost písní jsme na desku nezařadili a pomalu tak už teď začínáme přemýšlet o další.
Šoralová: Žádná píseň, kterou píšeme, není šuplíkovka Tedy není primárně určena k trčení v šuplíku. Ale někdy to tak je, že se do celkového konceptu nehodí nebo se prostě na desku nevejde, případně vznikne v období mezi alby, a tím pádem by se dala označit za starou. Ale ona se prostě jen narodila v nesprávnou dobu a na tu svou čeká.
Kdo kromě stále sestavy Zdeněk Vřešťál, Vít Sázavský a Lucia Šoralová se na albu podílel?
Vřeštál: Rád bych zdůraznil, že jsou to právě naši kolegové Robert Fischmann, David Lomič a Greg Brun, kteří vtiskli nahrávce nezaměnitelný sound. Vždyť Robert hraje na flétny, klavír, bicí a zpívá, Greg hraje na kontrabas, akustickou kytaru, zpívá a dokonce napsal část textu písně Provence ve francouzštině. David hraje kromě akordeonu i na tenorsaxofon, altsaxofon a barytonsaxofon.
Šoralová: Já bych ještě připomněla vklad Silvie Kaščákové, která napsala několik textů. Mám ji moc ráda. Poznala jsem ji právě přes texty a když jsem se s ní setkala naživo, měla jsem pocit, že ji znám odjakživa. Jeden text je od kamaráda Petra Konečného, který nám v Bratislavě křtil naše předchozí album. Jako úplně mladý kluk byl pořadatelem v DK v Pezinku, a zná Nerez ještě se Zuzkou Navarovou.
