RECENZE: Nerez ani se Šoralovou neztrácí sílu. Zlom je ucelené album

Skupina Nerez doplněná zpěvačkou Luciou Šoralovou se vrací po pětadvaceti letech a při síle. Deska Zlom je plná dobré muziky i vynalézavých textů.

Nerez a Lucia Šoralová | foto: Ivo Kiapeš

Návrat skupiny Nerez se zdál být, alespoň v posledních letech, nemožný. Důvod je nasnadě. Zuzana Navarová zemřela deset let po rozchodu původního autorského tria, takže nejpozději od roku 2004 by případný „nový“ Nerez prostě nebyl opravdovým Nerezem.

Kapela, která se vrací po dlouhých pětadvaceti letech, se proto zaštiťuje vysvětlujícím přídomkem. Desku Zlom nahrál Nerez & Lucia, tedy Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský doplnění zpěvačkou Luciou Šoralovou. Ta samozřejmě Navarovou nenahrazuje, to snad ani nejde. Nicméně lze říct, že energie a náboj, který do kapely Šoralová vnáší, dávají podobně působivý výsledek. Navíc se jako autorka podílela zhruba na polovině skladeb nové desky, takže je jasné, že obnovená kapela získala funkční vnitřní dynamiku a ve své staronové sestavě není jen tklivou vzpomínkou na doby minulé.

O desce Zlom se už dopředu psalo, že bude pestrá. Což je pravda, žánrový rozptyl je skutečně značný. Zní tu typický šanson ve skladbě Vřes, kterou napsala Šoralová na text Vítězslava Nezvala, Vřešťálova Bosanoha je poklidná balada, slyšíme tu čardáš i reggae. To vše v kvalitě očekávané, protože Vřešťál a Sázavský samozřejmě čtvrt století nezaháleli a kromě jiných aktivit provozovali a dále nejspíš budou pokračovat v následnické kapele Neřež, která na tuzemskou scénu rovněž uvedla zásadní nahrávky. Čekat tedy od této party cokoliv slabého by bylo minimálně pošetilé.

Jedním z vrcholů alba je skladba Klec, již napsal Ondřej Soukup a která má kuriózní historii. Vznikla totiž původně jako filmová hudba, izraelský režisér ji však odmítl s tím, že zní až moc židovsky. Nerez ji oprášil, Vřešťál opatřil působivým textem o lásce přervané válkou a genocidou s geniálními obraty jako „život je slepá mrcha, dobrej parfém nevyprchá“ nebo „kde jsou kučeravý vlasy, pramen zmizel v Reichu asi“ a spolu se Šoralovou podmanivě nazpíval.

Kapela ke skladbě natočila i černobílý klip s parní lokomotivou, symbolem dvacátého století, který tahal dobytčí vagony s nedobrovolnými pasažéry na nehezká místa. Tematicky podobná a neméně silná je „lidovka“ Ederlezi, již údajně napsal balkánský Rom na výše popsané cestě do nacistického koncentráku.

Zlom

90 %

autor: Nerez

To je však jen jedna z poloh, které album nabízí. Bluesová poloha písně Vím, že víš se tu snoubí s lovesongem v podobě skladby Přístav pro dva, jež začíná jako něžná folková balada a rozjede se do perfektně šlapajícího kusu s obřími vokály, chytlavým groovem na kontrabas a geniálním flétnovým sólem. Opět by to nemělo překvapovat, ale instrumentální velikost nahrávky je jednou z jejích největších devíz.

A také aranže, pod kterými jsou podepsaní často Sázavský a flétnista a multiinstrumentalista Robert Fischmann. I díky nim celé takto žánrově rozmáchlé album působí uceleně, což je dobře.

Obnovit Nerez s novou zpěvačkou zřejmě nebylo jednoduché rozhodnutí, protože srovnání se zvěčnělou Navarovou zákonitě bude přicházet a bude náročné. Ale vše nakonec dospělo do bodu, kdy Nerez & Lucia vybrousily nahrávku, která z jakékoli komparace vychází nadmíru dobře. Zlom bude patřit k zásadním deskám letošního roku.