Tvrdí to alespoň jeho ředitel Roman Bělor, který dříve stál v čele Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Pražské jaro vede poslední dva roky a snaží se mu vtisknout přístupnější tvář.
Takže ve fracích se na vaše koncerty chodit nemusí?
Nejen ve fracích! My oblečení nijak nekontrolujeme, nikoho nevyhazujeme, když nemá smoking nebo sako a kravatu. Nejsme festival fraků a šampaňského. Ostatně i řada umělců už nevystupuje ve fraku. Neznamená to však, že bychom neočekávali přiměřeně slušný oděv. Je také pravda, že třeba zahajovací koncert je společenskou událostí a k takové patří i společenský oblek.
Klasická hudba je spíše menšinová záležitost. Přemýšlíte o tom, jak k tomuto jádru přidat další vrstvy posluchačů?
Je pravda, že Pražské jaro zůstává klasickým festivalem, který pečuje o hudbu od renesance až po současnost. To je základ, na němž hodláme dále stavět. Nepovažuji to za žádné zpátečnictví. Nicméně letos jsme do programu zařadili i některé atypické projekty. Například poprvé zazní rocková hudba. Jazzové koncerty byly už dříve součástí programu a letošek nebude výjimkou.
Klasická hudba kdysi především bavila. Jak chcete splnit tuto její funkci?
Například tím, že vzdáme hold fenoménu dětské literatury, knížce Bylo nás pět od Karla Poláčka. Skladatel Pavel Trojan podle ní zkomponoval operu a pro nás ji nastudovala Dětská opera Praha. Hrát se bude v Laterně Magice. Těmito projekty sledujeme určitou linii, kterou bych nazval humor v hudbě či klasika s nadsázkou. Připomínám, že na jednom z minulých ročníků nám v Rudolfinu hostoval Jára Cimrman. Ostatně v dějinách klasické hudby najdeme řadu humorných skladeb.
A co lidové megahvězdy typu Pavarottiho?
Do podobných akcí, které už mají hodně komerční charakter, se nechceme nutit za každou cenu. Pavarottiho koncert jsme pořádali před několika lety, ale obecně vzato, Pražské jaro není festivalem stadionů a nehodláme utrácet peníze příliš často tímto způsobem. Jde o výjimečné projekty, které lze dělat, když nastane šťastná konstelace.
Domácí posluchači by rádi věděli, kdy zase uvidí na Pražském jaru známé tváře Magdaleny Kožené nebo Pavla Šporcla.
Magdalena Kožená měla recitál loni a další chystáme napřesrok. Pokud jde o Pavla Šporcla, je to otázka termínů a jednání. Nechceme se však řídit jen poptávkou po mediálně proslulých tvářích. Šanci musíme dát i výborným interpretům, kteří nejsou tak známí. Vždyť v Česku leckdy neznáme ani světové veličiny.
Co vzkážete mládeži, jíž se přece jen nechce slavnostně nakráčet do sálu a poslouchat Mozarta?
Že pro ni od příštího roku chystáme nokturna, tedy koncerty, které začnou pozdě večer. Budou sice v Rudolfinu, ale ve zcela neformálním duchu. Chceme pro ně získat některé slavné osobnosti. Nechte se překvapit.
 Ředitel festivalu Pražské jaro Roman Bělor. |
