Natacha Atlas vytvořila nové album ve spolupráci s kapelou The Mazeeka Ensemble, který ji bude doprovázet i na pražském koncertě. Má mezinárodní zastoupení a je - což je ve zpěvaččině kariéře naprosté novum (a s největší pravděpodobností pouze dočasný úkrok stranou) - zcela akustický. Vede jej britský hudebník Harvey Brough, v sestavě je španělská hráčka na arabskou loutnu oud, barokní kytaru a ukulele Clara Sanabras, skotský basista Andy Hamill či egyptský akordeonista Gamil Awad. Nechybí ani smyčcové kvarteto.
. Kdo je Natacha AtlasBelgická zpěvačka a břišní tanečnice, nar. 1964 v Bruselu. Z otcovy strany má marocké, egyptské, židovské a palestinské předky, matka je Angličanka. začínala jako zpěvačka salsy, spolupracovala s Jah Wobblem a stala se členkou TransGlobal Underground, londýnských průkopníků mixu východní a arabské hudby s taneční elektronikou. Sólově debutovala v roce 1995 vysoko ceněným albem Diaspora, následovalo dalších sedm poměrně různorodých alb - na některých se Natacha Atlas více blížila taneční hudbě, na jiných abmientním polohám, využívala i prvků šansonu, všechna jsou ale podstatně ovlivněna arabskou melodikou i rytmem. |
Akustické obsazení umožňuje skvělému hlasu Natachy Atlas skvěle vyniknout, aniž by ale dominoval nezdravě. Ačkoliv je samozřejmě zpěvačka "číslem 1" tohoto projektu, je znát, že se jedná o kolektivní spolupráci, hudební podíl ostatních hráčů, kteří patří ve svých oborech ke špičkám, je nadstandardní. Stručně řečeno - hraje se tu více a lépe, než bývá zvykem.
Náplní alba jsou z velké části akustické coververze písní arabských zpěváků Fairuz a Abdela Halima Hafeze, což je samozřejmě pro běžné publikum Natachy Atlas nepodstatné, neboť původní interpreti, jakkoli na domácí půdě hvězdy, samozřejmě v euro-americkém prostředí žádné podstatné jméno nemají. Několik písní je původních, včetně titulní nebo skladby La Vida Callada, vzniklé na text z pozůstalosti slavné mexické malířky Fridy Kahlo.
. Rozhovor s Natachou AtlasO tom, že hip hop nese víc než world music |
K nejkrásnějším položkám alba ovšem patří jediná anglicky zpívaná Black Is The Colour, původně skotská lidová balada, přenesená do amerického Apalačského pohoří, kterou měla v repertoáru řada zpěváků a skupin od Petea Seegera a Joan Baez přes Paula Wellera až po The Corrs. Nejvíce ji ovšem proslavila zpěvačka a pianistka Nina Simone, z jejíž verze Natacha Atlas zřetelně vychází, křehkou melodii ovšem zdobí svými typickými arabskými "kudrlinkami".
Původní písně se přece jen z celkového obrazu alba poněkud vydělují, jejich stavba je modernější, harmonicky méně prvoplánová a interpreti si více vyhrávají z dynamikou (je otázka, zda jde o podvědomý akt či závislost na originálech v případě coververzí). Týká se to obou závěrečných skladeb He Hesitated a El Nowm, a zcela stoprocentně i velmi hypnotické Hayati Inta Reprise (Hayatak Ana), která je spolu s Black Is The Colour a La Vida Callada horkým kandidátem na titul nejlepší píseň alba.
Natacha Atlas & the Mazeeka Ensemble: Ana Hina
vyd. World Village/Classic, čas 55:06
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
