Co bylo na počátku prací na dokumentu o Miroslavu Žbirkovi?
Když jsem pracoval na dokumentu King Skate o skejtové subkultuře v Československu 80. let, potřeboval jsem nějakou dobovou muziku. Probíral jsem se tehdejšími nahrávkami a zjistil jsem, že mě vůbec nebaví, co se v té době točilo a vydávalo v Čechách, zato mě ale hrozně zaujala slovenská vlna.
Čím konkrétně?
To, co dělal Meky s Laco Lučeničem, bylo srovnatelné s britskou produkcí. Mělo to stejnou energii a nápaditost. Takže jsme do King Skate zařadili několik jeho písniček, Meky nám vyšel ve všem vstříc. O pár týdnů později v Negativu, se na schůzce mluvilo se o tom, že by mohl vzniknout film o Mekym.
Zaujalo mě to, Meky se pak na King Skate zašel podívat do Karlových Varů, kde jsme ho pustili šíleně nahlas, což si pochvaloval a to se mi líbilo. Vzápětí jsme se s hudebním publicistou Honzou Vedralem pustili do scénáře a do práce. Následně proběhla nějaká jednání s Negativem, mluvilo se o tom, že by mohl vzniknout film o Mekym, což mě zaujalo a pustili jsme se do toho.
Jak na vás Meky působil?
Byl to člověk posedlý muzikou, neustále o ní mluvil, přemýšlel o ní, nasával ji a pracoval na ní. Až by to mohlo svádět k domněnce, že je odtržený od reality a nic kromě hudby ho nezajímá. Což ale nebyla vůbec pravda. S ním se dalo mluvit o fotbale, o dění ve společnosti, o běžných věcech. Ke všemu měl přesné a výstižné komentáře. Byl to velmi inspirativní člověk.
Žbirka rovná se Beatles, to je známá a zažitá věc, ale on sledoval i hodně současné hudby, že ano?
To byl takový mediální obraz, protože všichni se ho na Beatles ptali. Když jsem někomu řekl, že točím s Mekym, reakce byla zpravidla: no jasně, to jsou ti jeho Beatles, ale co tam má dál? Ale jak už jsem řekl, mě na něm zaujaly hlavně věci, které dělal s Laco Lučeničem, ty přesahy do elektronické hudby. Beatles pro něj sice byli životní inspirací, ale takových kapel si cenil mnohem víc. Navíc poslouchal i aktuální hudbu, bavili jsme se spolu o Billie Eilish například.
Je obdivuhodné, že si celý život udržel schopnost objevovat novou hudbu, v přijímat nové vlivy a chodit do nejistoty. Protože poslouchání nových neznámých věcí je vlastně nejistota. Většina lidí se při vnínámí hudby v určitém věku zakonzervuje, ale to nebyl jeho případ. Vždycky říkával, že rock and roll je jediná branže, kde se staří učí od mladých.
Plus typický britsky suchý humor...
Ten používal v jednom kuse, díky čemuž bylo občerstvující a příjemné být v jeho blízkosti. Bral život zlehka, což samozřejmě neznamená, že by ho něco netrápilo. Ale dokázal se na všechno podívat s nadhledem. A když jsme pak se stejným štábem, který dělal film Meky, připravovali půlhodinový dokument o natáčení Modrého alba, brali jsme to všichni včetně něj jako příjemné setkání po čase. Byl to takový fajn přídavek k Mekymu.
