RECENZE: Sníh, oheň. Show Hra o trůny obstála i bez znalosti seriálu

Hudbu ze seriálu Hra o trůny představil v Praze orchestr a sbor vedený skladatelem Raminem Djawadim. Večer v O2 areně rozhodně nebyl koncipován jako vážný koncert, naopak divákům předvedl velkolepou vizuální show.

Tvůrcům výpravné podívané nazvané Game Of Thrones – Live Concert Experience se na spojení živé hudby a sestřihů seriálových scén doplněné pódiovými vizuálními efekty podařilo nalákat, hala byla plná. Bylo vidět, že popularita seriálu HBO ani po sedmi sériích neuvadá.

Autor hudby Ramin Djawadi, který řídil orchestr a sbor, už po odehrání oblíbené úvodní znělky promluvil v několika větách česky a poděkoval divákům za účast.

Na hlavní scéně i molu vedoucímu k menšímu pódiu se vystřídala spousta  hudebníků. Zatímco z velkého plátna uprostřed zuřily bitvy, rozehrávaly se intriky, plály vášně a postavy umíraly jedna za druhou, menší boční projekce zobrazovaly dění na pódiu.

Jak se dalo očekávat, cílem bylo vyvolat filmovou epičnost. Dramatické bubnování vrcholilo neurotickým blikáním světel, scénou, která končila popravou, se jímavě nesl hlas zpěvačky – beze slov, což pochmurnou náladu jen umocňovalo. Prim pochopitelně hrály také smutné i vzrušující smyčcové party, které vynikaly zejména při spojení s gigantickými leteckými záběry.

Jeden z nejvýraznějších momentů přišel, když houslistka s pomocí techniky postupně stoupala vzhůru a rozbalovaly se přitom její šaty, které dosáhly od stropu až na pódium. Efekty také kopírovaly dění na plátně: pokud draci chrlili oheň, i v hale vyšlehly plameny, po výbuchu se z menšího pódia vyvalil kouř.

Diváci několikrát spontánně reagovali. Když jedna z hlavních postav vstala z mrtvých, bouřlivě aplaudovali, naopak neoblíbenou figuru provázel náznak bučení. Interakci by této show mohly závidět i mnohé rockové a popové hvězdy, které se musí fanoušků prosit, aby „zvedli ruce nahoru“.

Game Of Thrones – Live Concert Experience

80 %

Autor hudby a dirigent: Ramin Djawadi

Po technické stránce byla jedinou malou vadou na kráse nesrozumitelnost pěveckých partů zpěvačky, jejíž slova přehlušila hudba. Chorálové nápěvy, o které se staral sbor, naopak udržovaly v permanentním napětí a spoluutvářely v hale atmosféru Západozemí.

I když bylo hudební provedení Hry o trůny více křiklavým spektáklem než poslechovou záležitostí a ožil v něm snad všechen filmový patos světa, nutno uznat, že to mělo své kouzlo. Představení nepůsobilo pouze jako nabalovaná vata k populárnímu seriálu, ale jako show, která obstojí i sama o sobě bez předchozí nutnosti znalosti děje.